Migranti se nechtějí přizpůsobit naší filozofii a vytvářejí ghetta. To je nepřijatelné, zlobí se slavný lékař

Kroky současné vlády a především ministerstva zdravotnictví se Pirkovi příliš nelíbí. Poukazuje třeba na to, že se „za cenu jednoho piva dají vyhrát i volby". „Přitom regulační poplatek neznamenal diskriminaci chudých lidí. Diskriminační je naopak současný trend, který lidem komplikuje možnost zaplatit si nadstandardní, kvalitnější péči. Lidem, kteří mají zájem pečovat o svoje zdraví. Je to stejné, jako kdybychom nařídili, že bude možné dávat si v hospodě jen dvě piva, protože někteří lidé na pět piv nemají," nelíbí se profesorovi zrušení poplatků u lékaře.

Problémem českého zdravotnictví podle něj přitom nejsou jen finance, ale především nedostatek odborného personálů – jak lékařů, tak i sester. A nepomáhají ani nesmyslné předpisy. Poukazuje na to, že třeba kvůli nedostatku sestřiček musí on sám odkládat některé operace. Podobné problémy podle něj trápily před deseti lety i Rakousko, náš soused však situaci dokázal vyřešit.

Politiky by podle Pirka měl někdo zatřást a vysvětlit jim, že když po sestrách žádají vysokoškolské vzdělání – k čemuž má on sám výhrady -, je třeba je také náležitě finančně ohodnotit. „Sestřička v Praze má nástupní plat osmnáct tisíc. Jak potom máme chtít, aby někdo za tak směšné peníze šel dělat tak zodpovědnou práci, jakou je například péče o pacienty po srdečních operacích?" nechápe zkušený kardiochirurg.

Jak může někdo dopustit, že sem přijdou lidé, o kterých vůbec nic nevíme?

Řeč přišla také na migrační krizi. Profesor se netají tím, že je rád, že sem zatím žádní uprchlíci nedorazili. „Tedy nedorazili ti bezejmenní uprchlíci a o to jde. Spoustu emigrantů tady přece máme – Vietnamců, Ukrajinců... To jsou lidé, kteří sem přišli tak, jako sem míří tihle uprchlíci, logicky za lepšími životními podmínkami. Ale oni se o ty lepší podmínky k životu chtěli přičinit prací a přijali naši životní filosofii. Takoví jsou tady vždy vítáni, to je něco jiného. I když i mezi nimi jsou uličníci, ti jsou samozřejmě všude. Ale nemocnice by bez nich dnes nebyly tak dobře uklizené," poukazuje třeba na to, že v celé řadě zdravotnických zařízení pracují uklizečky u Ukrajiny.

To, co se děje kolem migrační krize, prý ale nechápe. „Ale jak může někdo dopustit, že sem přijde někdo, o němž vůbec nic nevíte? Jedna má příbuzná pracuje v záchytné stanici pro migranty. Přicházejí tam pětatřicetiletí muži, nemají doklady a tvrdí, že jim je sedmnáct. Z čeho kdo předpokládá, že se přizpůsobí naší životní zkušenosti a životnímu stylu? Tím spíše, že jsou příklady z Francie a Velké Británie, kde tihle lidé žijí oficiálně už tři generace a nemají ani nejmenší tendenci se asimilovat. Naopak. Vytvářejí ghetta a chtějí, abychom se přizpůsobili my jim," zlobí se a dodává, že něco takového je prostě nepřijatelné.

Paralelu k současnému dění přitom vidí v antickém Římě. „Takzvaní barbaři stáli před branami a Římané seděli v senátu a řešili nesmysly. Čili pracovití a přizpůsobiví jsou srdečně vítáni. Kdysi, když jsem se učil v New Orleans, abych mohl dělat to, co tady teď dělám, se u nás nosily krepsilonové kostkované ponožky. To se psal rok 1983. Když jsem tam v těch ponožkách přijel, mohli se zbláznit smíchy. Tam všichni doktoři nosili černé ponožky. Takže já šel a koupil si černé ponožky. Ne že bych je přesvědčoval, ať taky nosí kostkované," zavzpomínal pro Týden Pirk na to, jak se musel „přizpůsobit".

Prezidentem bych být nechtěl

Dopady tohoto dění pak podle něj způsobují, že je společnost rozdělená. „Agresivita v denním životě, to je, co nás teď sužuje," uvedl s odkazem třeba na agresivní řidiče na českých silnicích. Ostře se také vymezil proti současné hlavě státu, Miloši Zemanovi. Poukazuje třeba na kauzu kolem článku „Hitler je gentleman". „Třeba s panem redaktorem Peroutkou si to trošku spletl. Kdyby řekl, ano, spletl jsem se, já se omlouvám, strašně by získal. Tím, že se soudí a neomlouvá, dává příklad, že se nemáte omlouvat, máte vždycky svou pravdu, i když je to lež. To je strašná chyba," domnívá se lékař.

Rozhodně to prý ale neznamená, že by on sám chtěl být českým prezidentem. Třeba v historicky první přímé volbě podpořil Jana Fischera. „Tak jako pan Fischer nebyl politik, ani já nejsem. On byl vysoký státní úředník, neprošel školu stranických sekretariátů, koalic, protikoalic a nevím čeho všeho dalšího. A já taky ne. V tom se totiž člověk naprosto ztratí a zlikviduje ho to. Stejně jako se nemůže někdo stát přednostou kliniky po promoci, nemůže se člověk stát prezidentem, aniž chápe politiku," vysvětluje Pirk, proč by o kandidatuře ani neuvažoval.

Témata:  Jan Pirk,  uprchlíci,  zdravotnictví