reklama

Loni se na ombudsmanku obrátilo 104 lidí, kteří si stěžovali na diskriminaci kvůli svému zdravotnímu postižení.

Nejčastěji se jedná o sociální zabezpečení, zejména invalidní důchody. Ve stížnostech se opakují výhrady ke způsobu posouzení zdravotního stavu a ke stanovení data vzniku invalidity. Zdravotně postižené trápí také problémy při hledání práce a ztížené pracovní podmínky, nedostatek bezbariérového bydlení a vyhrazených parkovacích míst i obtížnější přístup do veřejných budov a dopravy.

Společnost často vnímá osoby se zdravotním postižením jako méně schopné, méně výkonné. Do začátku letošního roku se to projevovalo například i různou výší minimální mzdy. Protože ochránkyně vyčerpala všechny možnosti, jak věc napravit, obrátila se na Ústavní soud s návrhem, aby jako diskriminační zrušil ustanovení nařízení vlády, které dvojí sazbu umožňovalo. Ústavní soud nakonec řízení zastavil, protože vláda sazby od roku 2017 sjednotila. "Pro všechny dnes platí minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin buď 66 Kč za hodinu, nebo 11 000 Kč za měsíc," připomíná ochrance.cz.

"Být osobou se zdravotním postižením znamená potýkat se od dětství s nejrůznějšími problémy, překážkami a omezeními," uvedla ombudsmanka. Ve složité situaci jsou podle Šabatové i rodiny se sluchově postiženými dětmi kvůli vzdělávání. Ve školách podle ní chybí tlumočníci českého znakového jazyka. "Potřebovali bychom asi třicetkrát více tlumočníků, než kolik jich je," doplnila.

Na jednoho tlumočníka podle Šabatové připadá v Česku asi 140 klientů. Ombudsmanka doplnila, že nedostižným vzorem i pro evropské země jsou v tomto směru USA, kde na jednoho tlumočníka připadá čtyři až pět klientů.

Podle vedoucího brněnské Unie neslyšících Ivana Poláčka problémy nepředstavuje jen malý počet tlumočníků, ale také technologií pro sluchově postižené.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama