Komentář: Zemanovi voliči rychle zapomínají. To, za co kritizují Havla a Drahoše, prezident sám prosazoval, jeho zákulisní hry nevidí

Ať už si o politických názorech herců myslíme cokoliv, podporovatel Jiřího Drahoše Ondřej Brzobohatý otevřel v jednom z rozhovorů zajímavou otázku. Dle jeho soudu jsou voliči Zemana většinově inteligentní lidé, ale málo informovaní. Když se nad touto myšlenkou zamyslíme, možná není úplně zcestná. Příkladů je dost: „humanitární bombardování“, vstup do NATO či postoj k referendům. K níže rozebraným příkladům by současná hlava státu jistě suverénně dodala, že jen idiot nemění své názory. Když je však měníte několikrát v krátké době, nabízí se otázka, zda máte vůbec nějaký svůj pevný názor a neříkáte jen to, co chce veřejnost slyšet.

Prvním příkladem může být otázka referenda. Dnes Zeman a jeho příznivci hlasitě lobbují za možnost pořádání všeobecných referend. Někteří by tak chtěli vystoupit z NATO nebo Evropské unie. V roce 1992 si však prognostik Zeman myslel svoje. Nejprve citoval psychiatra Cyrila Höschla. „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt“, tento výrok Zeman nepovažuje za vlastní, údajně si to tedy nemyslí. Nicméně tehdy pokračoval: „Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit.“ Tím dal Zeman jasně najevo, že referendum v českých podmínkách rozhodně není chytrý nápad. Vědí to jeho voliči?

Miloš Zeman své voliče často cíleně mate a neříká úplnou pravdu. Opět si ukažme příklad. V novácké prezidentské debatě se chvástal, že coby premiér dovedl Českou republiku do obranného paktu NATO. Připsal si tak na svůj účet úspěch, který rozhodně nebyl jeho. Zůstaňme u obranného paktu ještě chvíli. Mnozí Zemanovi voliči ho zcela odmítají, nejvíce kritizují jeho útočný zásah z roku 1999 na území tehdejší Jugoslávie. Kritizují údajný výrok „humanitární bombardování“ tehdejšího prezidente Havla, který však nikdy neřekl. Zapomínají však na to, že v parlamentní republice má hlavní slovo premiér. A tím byl tehdy Zeman. Letecké útoky i naší armády tehdy bez většího problému schválil po konzultaci s ministrem zahraničí Janem Kavanem. Sám Zeman o rozhodnutí řekl, že má jít o vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě. Kolik ze Zemanových voličů má tyto informace?

Mnozí zapomněli, že byl Zeman v roli premiéra aktivním účastníkem tzv. kauzy Olovo. Zemanovi spolupracovníci vytvořili cílený hanopis na tehdy nejoblíbenější a nadějnou političku Petru Buzkovou, kterou vinili z prostituce a týrání dítěte. Celou kauzu a náznaky o tom, že Mioš Zeman hrál v kauze také svou roli, přehledně komentuje kniha Tíha olova od novinářů Sabiny Slonkové (které i vyhrožovali smrtí, kvůli vyšetřování kauzy ji hrozil kriminál, stíhání zastavil až prezident Václav Havel) a Jiřího Kubíka. Teď na stejné téma napsal publikaci Zdeněk Šarapatka, v dávných dobách jeden ze spolupracovníků Zemana, teď jeho vášnivý kritik.

Názorové veletoče a cílené změny názorů jsou velmi patrné v posledních dnech. Zeman nejprve odmítal tři či čtyři předvolební debaty. Řekl, že tři už by byly pro diváky nudné. Drahoš to akceptoval. Následně ale Zeman přijal čtyři nabídky k diskuzi a jeho nohsled mluvčí Jiří Ovčáček Drahoše obvinil, že se bojí konfrontace se Zemanem. To není úplně korektní přístup. Nebo ano? Zeman také nejprve požadoval po Andreji Babišovi, aby při druhém pokusu o sestavení vlády deklaroval podporu alespoň 101 hlasů poslanců pro novou vládu. Poté, co však hnutí ANO veřejně prosí o to, aby jeho voliči dali hlas Miloši Zemanovi, otočil. Pokud prý nebude zvolen, Babiše premiérem jmenuje i bez stojedničky. Dělá si snad český prezident z oněch 70 procent voličů, kteří volili jiné strany než hnutí ANO, legraci? Podle investigativního novináře Jaroslava Kmenty může jít dokonce o politickou dohodu, kdy si Babiš zajistil abolici prezidenta Zemana, který by zastavil vyšetřování „Čapáku“. Česko by nemělo trestně stíhaného premiéra (a jeho rodinu), hlasy voličů ANO by zajistily vítězství Zemana a jelo by se dál, nic by nekončilo.

Dalším příkladem, kdy Zeman mystifikoval veřejnost, je otázka čínských investic v Česku. V domnění příslibu přísunu čínského kapitálu do země dokonce flagrantně zaprodal lidsko-právní rozměr české zahraniční politiky, kdy prohlašoval, že se přijet do Říše středu učit, jak se stabilizuje společnost. Podle dostupných dat však objem čínských investic v Česku nerostl. Dopad obchodu s Čínou upozadil v minulosti i Zemanův spojenec Andrej Babiš.

A konečně otázka migrace. Ta pálí Zemanovi příznivce možná nejvíc. Podíváme-li se na billboardy, kterými je oblepeno celé Česko, můžeme se domnívat, že se zvolením Zemana zastavíme migranty a Drahoše. V roce 1999 přitom Zemanova vláda otevřela náruč tisícům uprchlíků. Zemanův ministr zahraničí mluvil o pěti tisících kosovských uprchlíků. Jedním z dominujících náboženství Kosovanů je přitom islám, proti kterému Zeman nyní tak hlasitě brojí.

Po zjištění těchto faktů by si nejeden Zemanův podporovatel měl klást následující otázku. Kdo je „vítač“? Kdo je „havlista“? Kdo „zaprodává naši vlast“? Tohle jsou nálepky, které totiž ti nejmilitantnější odpůrci Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše častují. Nechť si odpoví každý sám, než použije zkratkovitou nálepku, která má za cíl toho kterého kandidáta diskreditovat.

Témata:  Miloš Zeman,  komentář,  volby 2018,  Jiří Drahoš,  Václav Havel,  Andrej Babiš,  prezident ČR