Magie v Česku? Na Moravě se praktikovala až do roku 2001

Čarodějnictví je na Moravě nejčastěji spojováno s upalováním čarodějnic na Šumpersku v 17. století, které geniálně ztvárnil film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice podle stejnojmeného románu Václava Kaplického. Samotné upalování, popřípadě jiná forma popravy, však bylo jen vrcholkem ledovce. Magie byla všudypřítomná, ale jak a kdo ji provozoval? Z dnešního úhlu pohledu se dá říci, že vše záviselo od “druhu” magie, jaký byl zrovna provozován.

Mágové a baby kořenářky

O magii pojednávali vzdělaní učenci, kteří vykládali svět pomocí astrologických znamení propojených s pozemským světem. Podle pozice hvězd se užívaly nerosty nebo vyrovnávaly hladiny tělních šťáv. Nešlo jen o léčitelství, ale o směřování člověka v životě, co učinit ve správný čas a jak se rozhodnout. Víme, že například Albrecht z Valdštejna svá rozhodnutí tvořil na základě takovýchto předpovědí. Na druhé straně pak mohly stát baby kořenářky, či lidoví léčitelé, zaklínači a vědmáci. Ti rovněž provozovali přírodní magii pomocí bylin sbíraných ve správný astrologický čas, stejně jako věštili a údajně mohli stát za přírodními katastrofami, které byly v centru zájmu zemědělské společnosti.

Věda, náboženství a magie

Před příchodem vědeckého pokroku magii jako zásadní přístup k poznání světa narušovalo také náboženství. Křesťanství výše uvedené považovalo za pověry v lepším případě a v horším za hřích proti Bohu, což pak zavánělo ohněm na hranici. Nutno podotknout, že komplikovaná křesťanská teologie v boji s magickými představami o světě nebyla příliš úspěšná, jelikož křesťanské rituály mezi nevzdělanými věřícími velmi rychle získaly magický obsah. Magické účinky měla oplatka a víno neboli tělo a krev Kristova, stejně tomu bylo i u svěcené vody či relikvií.

Magie v 21. století na Moravě

S křesťanstvím se prolínala i magie v obci Žítková, kde čarovaly tamější ženy nazývané bohyně a na případu poslední z nich Irmy Gabrhelové můžeme pozorovat z antropologického hlediska stejné motivy jako u středověkých “čarodějnic.” Zásadní rozdíl je v tom, že středověk nám téma nabídne jen prostřednictvím zaprášených listin a kronik zatímco žítkovská bohyně Irma přezdívaná Chupatá zemřela v roce 2001 a dodnes žijí svědkové jejich čar a kouzel. Jedním z těchto svědků je i novinář Jiří Jiljík, který o celém fenoménu sepsal knihu.

O magii, kterou Irma Gabrhelová provozovala, například uvedl, že mu po jednom z rozhovorů předpověděla svatbu v rodině, což se potvrdilo svatebním oznámením ve schránce po návratu domů. Kromě léčitelství bylo věštění nejspecifičtější magickou disciplínou těchto čarodějek, které žily až do samotného počátku 21. století na pomezí mezi Moravou a Slovenskem. Provádělo se odléváním horkého vosku do studené vody a Irma Gabrhelová tak například pomohla najít ukradené kolo, jindy mělo napomoci v získání lásky určité osoby. Podobně čarovali lidoví zaklínači a čarodějky napříč celou Evropou, jak tedy alespoň hovoří historické prameny. Horská zapadlost vesnice umožnila fenomén unikátně dochovat i v moderní době. Donedávna o něm nikdo nevěděl, což se změnilo díky populárnímu románu Žítkovské bohyně.

A jednalo se o pouhé šarlatánství nabo v magickém kraji skutečně žil někdo s nadpřirozenými schopnostmi? Exaktní odpověď neexistuje, ale moudrost poslední české čarodějnici upřít nelze. Každý studovaný lékař by ji dal za pravdu, když zmiňovanému novináří Jiljíkovi poradila: “Kedz nebudzece kurici a maso jezci, budzece duho žic.”

Témata:  historie,  Morava,  křesťanství,  čarodějnictví