reklama

Politika bohužel není pouze o vládnutí v čisté podobě a uskutečňování vládních programů či vizí. Je také o vystupování, výrocích a působení na veřejnost. Nově vzniklá vláda právě na tomto poli tragicky pochybila. Dává našim občanům najevo, že právo a pravidla jsou pouze subjektivní záležitostí a za určitých podmínek by se měla či mohla porušovat. Někteří jedinci se dokonce zviditelňují skandálními výroky a ještě se tetelí blahem, když jsou „lapeni“.

Jeden příklad za všechny. Přední představitel koaliční ČSSD Jiří Zimola v rozhovoru pro veřejnoprávní médium uvedl, že mu je v podstatě jedno, zda při jmenování ministrů – zejména ministra zahraničí – byla porušena Ústava. „...Při vší úctě je pro mě mnohem důležitější, že Česko má po osmi měsících od voleb vládu,“ uvedl. Jistě, existence vlády, která snad získá důvěru, je klíčová. Nicméně ignorování porušování ústavních pravidel je velmi nebezpečným jevem. Vzpomeňme na „nejdemokratičtější ústavu“ SSSR z třicátých let minulého století. Ačkoliv byla vskutku pokroková a do jisté míry velmi demokratická, Sovětský svaz byl soustátím, kde se vyvíjela jedna z nejhrůznějších diktatur historie. V tomto případě neplatí „co je psáno, to je dáno“. Důležité je, jak je konáno.

To, že za hranu Ústavy se občas podívá také hlava státu, jsme jako společnost pasivně akceptovali. Připouštění obcházení pravidel na vládní úrovni už je vážné. A netýká se to pouze pravidel ústavních, nýbrž také morálních. Nechme nyní stranou trestní stíhání Andreje Babiše. Spíše se podívejme na konkrétní osobu, která v posledních dnech schytává masívní kritiku. Ano, jde o ministryni spravedlnosti Taťánu Malou. Nejen, že v minulosti radila, aby byl spravedlivý soudní proces posunut tak, jak se to hodí stíhaným jedincům, ukázalo se, že instinkt obcházet pravidla má v sobě už od školních let. Ve své diplomové práci měla Malá opisovat a dopustit se tak plagiátorství. Jak to, že Babiš nezasáhne? Někdejší ministr vnitra Milana Chovanec (ČSSD) se dopustil opsání úvodu své bakalářské práce. Babiš by vyvozením důsledků v případě Malé vyslal společnosti signál, že podobné nepravosti nebude tolerovat. Takový signál bohužel zatím nevyslal a zpochybnil tak kvalifikační podmínky pro post v exekutivě.

K rozvíření vod v české společnosti přispěl také poslanec vládního hnutí ANO Milan Brázdil. Nejenže v podstatě označil gaye a lesby za postižené lidi (čímž neurazil jen homosexuály, ale také lidi s handicapem či zdravotním znevýhodněním), navíc se k tomuto příměru hrdě hlásil. Premiér sice Brázdila k omluvě vyzval, v důsledku to nicméně k ničemu nevedlo. Až komicky působilo servilní prohlášení exministra zahraničí Martina Stropnického, jehož syn je sám homosexuálem. „ S jeho výrokem nesouhlasím, zároveň si nemyslím, že spáchal něco hrozného. Na rozdílnost názorů jsme si, zdá se, stále ještě nezvykli,“ deklaroval Stropnický suše.

Brázdil svá slova rozhodně nehodlá brát zpátky. Pro veřejnoprávní médium sdělil, že se mu s negativními názory ozývají zejména ti „potrefení“. Jistě, Brázdil má právo na politický názor a má plné právo nesouhlasit s konceptem manželství pro stejnopohlavní páry. Na druhou stranu by zde mělo fungovat jakési minimum politické korektnosti související také s úrovní politické kultury v zemi. Označit homosexuály za postižené nemá nic společného s vyjádřením konstruktivního politického názoru.

Jaká bude vláda Andreje Babiše? Těžko predikovat, více prozradí až analýza prvních měsíců, kdy bude Babišův druhý kabinet skutečně vládnout.  Z výstřelků posledních dnů je ale patrné, že kultivaci společenského a politického prostředí rozhodně čekat nemůžeme. Povznesení české politické kultury je tak už zase v nedohlednu, přitom právě Babišovo hnutí slibovalo, že bude líp. Ale třeba nás překvapí komunisté, kteří se poprvé po Sametové revoluci budou podílet na moci. I když, možná to je spíše pokus o špatný vtip.