reklama
Menzel jako Schumacher. Kolik stojí péče o něj? - anotační obrázek
Menzel jako Schumacher. Kolik stojí péče o něj?

Za půl hodiny voda zabila 65 lidí, zničila 33 domů, přes 300 osob zůstalo bez přístřeší. Za příčinu neštěstí se dlouho považoval nevhodně zvolený materiál tělesa hráze, studie z roku 1996 to vyloučila a jako příčinu protržení identifikovala průsak vody tělesem přehrady. Ta nebyla nikdy obnovena a její trosky jsou dodnes mlčenlivým svědkem tragédie.

Dlouho se uvádělo 62 obětí katastrofy, desenská kronikářka Dana Nývltová, která o události napsala knihu "Protržená přehrada na Bílé Desné 1916-2016", ale objevila, že jich bylo 65. "Již podle tehdejšího soudního spisu bylo obětí 65. Zjistila jsem také, že další dva lidé podlehli svým těžkým zraněním v tanvaldské nemocnici 20. září a 24. října 1916," uvedl nedávno v médiích.

Areál protržené přehrady byl v roce 1996 prohlášen za kulturní památku a v roce 2013 začala jeho revitalizace odstraňováním náletových dřevin. Podařilo se při tom najít i kráter na místě někdejší hráze, kde kopal v roce 1927 profesor vídeňské univerzity, když zjišťoval příčinu tragédie.

Z nádrže zbyly jen hromady kamenů, trosky hráze, přepadová kaskáda a kilometr dlouhá štola spojující přehradu s nedalekou nádrží Souš. Nejzachovalejší památkou je šoupátková věž. V minulých letech byla nedaleko vybudována turistická útulna s občerstvením, kolem hráze vyrostly panely se zajímavostmi o přehradě, opravy se dočkala i šoupátková věž.

Důvodem ke stavbě přehrady byly ničivé povodně, které sužovaly západní Krkonoše a Jizerské hory od poloviny 19. století, nejničivější byla v roce 1897, při které jen na české straně Nisy zahynulo 120 lidí. Poté vzniklo několik spolků na výstavbu přehrad, mimo jiné na Černé a Bílé Desné. Výstavba přehrady na Bílé Desné začala v říjnu 1912, po vypuknutí první světové války si stavba vynutila úsporná opatření, která se následně promítla do kvality budované přehrady. Přehrady na Bílé i Černé Desné (nádrž Souš) byly zkolaudovány Karlem Podhájským 18. listopadu 1915. Náklady na stavbu dosáhly 484.000 rakouských korun. Hráz přehrady byla 173 metrů dlouhá, v koruně přes pět metrů široká a zadržovala 400.000 metrů krychlových vody.

Svému účelu sloužila přehrada deset měsíců, až do pondělí 18. září 1916, kdy se protrhla. Proud, který před sebou hrnul dřevo a trosky, smetl desítky domů a následky havárie zasáhly i Železný Brod (vzdálený asi 25 kilometrů). V nedalekém Tanvaldu voda zaplavila sklepy a přízemí domů. Po asi půl hodině, během níž každou vteřinou z přehrady do údolí vytékalo 150 krychlových metrů vody, byla přehrada prázdná. Rozsah škod byl ojedinělý v celém Rakousku-Uhersku: 65 mrtvých, 29 domů a 11 brusičských dílen voda smetla, 1020 lidí přišlo o práci, 380 o střechu nad hlavou. Materiální škody šly do milionů.

V knize kronikářky Nývltové je i vzpomínka desenského vikáře Eduarda Gnendigera: "Strašná zvěst o protržení přehrady otřásla poklidným ovzduším desenského údolí okolo 16. hodiny... Nikoho ani nenapadlo, že se v následujících 20 minutách promění krásné desenské údolí v písečnou a bahnitou spoušť pokrytou hromadami sutin... Nikdo však netušil, jaké nebezpečí z protržené hráze hrozí. Obyvatelé Desné zažili v uplynulých letech řadu povodní. Znali hukot rozbouřených vod v korytě říčky... Do značné míry uklidnění, vyměňovali si názory na stávající situaci, když v tom okamžiku to přišlo. Strašné, ohromující, zničující..."

Po tragédii se zastřelil vedoucí kolaudační komise Karel Podhajský, stavitelé byli souzeni. Proces se táhl 17 let a ukončil jej až osvobozující rozsudek soudu v Tanvaldu v září 1932. Hned po katastrofě byla vypuštěna sousední Souš a napuštěná až po rekonstrukci v letech 1925-1927. V říjnu 1937 byl za hojné účasti občanů v Desné odhalen památník katastrofy, který má podobu pamětní desky osazené do balvanu, který sem doplavila voda po protržení přehrady.

V roce 1996 zpracovala společnost "Stavební geologie-Geotechnika" studii, v níž stanovila příčinu havárie přehrady. Vyloučila v ní jako příčinu protržení dříve uváděné nedostatečné zhutňování příliš propustného materiálu použitého při budování tělesa hráze. Naopak za příčinu označila erozi v podloží hráze či na kontaktu hráze s podložím, a také erozi vlastní hráze a výpustní štoly.

Dosud nejhorší neštěstí způsobené protrženou přehradou zažila Čína, kde v srpnu 1975 při protržení dvou přehradních hrází utonulo nebo zemřelo na epidemie a následný hladomor na 230.000 lidí.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama