Zítřky patří mladým lidem. Je čas převzít budoucnost, kterou nám starší generace dluží

Organizace spojených národů (OSN) označila rychlý a plošný pokles porodnosti za vážnou krizi. Podle nejnovější zprávy Populačního fondu OSN (UNFPA) si stovky milionů lidí po celém světě nemohou dovolit tolik dětí, kolik by si přáli. Hlavními důvody jsou vysoké finanční náklady, nedostatek času a vhodného partnera. 

Mladí lidé dnes žijí ve světě, který jim nachystaly generace před nimi. Generace, které se dodnes drží u moci a dál prohlubují trendy, jež začali jejich předchůdci. Není divu, že ve chvíli, kdy za rohem číhá ekonomická nejistota, pár stovek kilometrů od nás hoří největší válka v Evropě od konce druhé světové války a klima se hroutí před očima, mladí lidé váhají, jestli vůbec chtějí přivádět děti na svět. 

Náročné volby hned na startu kariéry

Všechny důvody, které UNFPA uvádí jako příčiny klesající porodnosti, se zdají být až bolestně reálné. Finanční náklady jsou dnes extrémně vysoké – a to ani nemusíte mít dítě, abyste to pocítili na vlastní kůži. Nedostatek času úzce souvisí s tím, jak moc musí mladí lidé investovat do svých kariér, aby vůbec měli šanci uspět na pracovním trhu. A to všechno se samozřejmě zase vrací k financím. Čím víc času mladí lidé věnují práci a kariéře, tím větší je šance, že si na dítě ušetří – a tím větší je také šance, že se pro něj rozhodnou. Ale zpravidla až po třicítce.

Když mladý člověk vstupuje na pracovní trh a zároveň se rozhodne založit rodinu, často se dostává do víru úvah, zda byl tento krok správný. Vlastní bydlení, kdysi považované za základní jistotu, se dnes stává luxusem, který není pro každého. Ceny nemovitostí dál rostou, zatímco dostupnost je mizivá – co je na trhu, bývá často ve špatném stavu, nebo je nabízeno za nevýhodných podmínek úvěru, které mladou rodinu zatíží na desetiletí dopředu.

To je teprve začátek celého dilematu. Finanční náklady na bydlení, výdaje na dítě, úvahy nad kariérou i vzděláním – to všechno se skládá do komplexní rovnice, kterou musí mladí lidé dnes a denně řešit. Rozhodnutí, zda pracovat pro někoho, nebo se vydat na vlastní podnikatelskou dráhu, s sebou nese dalekosáhlé důsledky. Jednou zvolená cesta totiž může uzavřít jiné možnosti, které by se v budoucnu mohly hodit.

Aby toho nebylo málo, žijeme v extrémně rychlém světě, kde se úspěch neodvíjí jen od píle a schopností, ale také od toho, jak dobře se mladý člověk orientuje v moderních technologiích a obecně i globalizovaném světě. Přitom není vůbec jisté, že to, co dnes vypadá jako slibná dráha, bude stejně atraktivní za pět nebo deset let. Mladí lidé tak stojí před řadou voleb, které jsou těžší než kdy dřív.

Do tohoto světa. Jako vážně?

Díváme se na svět, který je radikálně odlišný od toho, co vznikl po druhé světové válce nebo po rozpadu komunistického bloku. Česká republika se sice může považovat za rozvinutou zemi s relativně stabilní ekonomikou a ustálenou politickou scénou, ale v tomto globálním kontextu jsou jednotlivé kauzy či výsledky voleb často jen drobnými vlnkami na moři velkých změn.

To, co ale marginální rozhodně není, jsou všudypřítomné hrozby. Každodenní příval zpráv – od médií přes sociální sítě až po to, co člověk slyší na ulici – mladé lidi formuje a často i paralyzuje. Zatímco jejich rodiče a prarodiče čelili jinému tempu informací, dnešní mladí lidé žijí ve světě, kde mají okamžitý přístup k obrovskému množství informací a dat, které jsou různorodá, často zavádějící a někdy přímo nepravdivá.

A co tedy mladý člověk vidí? Jen za prvních pět měsíců letošního roku sledoval nekonečné bombardování ukrajinských měst, válku mezi Ruskem a Ukrajinou, izraelskou agresi v Pásmu Gazy, obchodní válku vyvolanou Donaldem Trumpem, protesty v Los Angeles připomínající občanskou válku, výkyvy burz reagující na Trumpova rozhodnutí, konflikt mezi Indií a Pákistánem, genocidu v Súdánu, a také postupné proměny režimů na Slovensku a v Maďarsku. K tomu přidejme sílící německou a polskou armádu, přípravy na válku mezi NATO a Ruskem a nezapomeňme na klimatickou krizi, která se vkrádá do každodenní reality prostřednictvím nejrůznějších přírodních katastrof.

A opět, nutno podotknout, toto je dědictví generací před námi, které se k nově globalizovanému světu a také planetě chovali bezohledně, agresivně, v podstatě tak, jak se jim zachtělo. Toto dnešní mladí lidé zdědili. Položme si upřímnou otázku: je tohle svět, do kterého přivedeme naše potomky?

Odpověď: Je čas převzít otěže

Nastal čas, aby mladí lidé konečně zmobilizovali své síly a začali se plnohodnotně angažovat – a to nejen symbolicky. Politika, hospodářství, podnikání, a dokonce i vzdělávání těch nejmladších už nemohou zůstat v rukou generace, která kdysi formovala svět, ale dnes jej víc brzdí než posouvá kupředu.

Dnešní mladí musí nejen hlasovat, ale také kandidovat. Nejen studovat, ale také tvořit pracovní příležitosti. Nejen protestovat na ulici, ale zároveň kupovat firmy, investovat do zelených technologií a vítězit ve volbách. Když se ohlédneme na současnou politickou a ekonomickou scénu, je zřejmé, že zkušenost ještě nikdy nebyla tak nadhodnocená a zároveň tak prázdná. Ano, ti zkušení mají „něco za sebou“ – ale co přesně to je? Války, klimatickou krizi a přehlížení mladých generací.

Podívejme se na parlamenty a vlády západního světa: je to přehlídka udržovaných padesátníků či dokonce osmdesátníků, kteří zažili ony „staré dobré časy“. Ty staré časy, v nichž všechno doslova zničili. Ekonomiky se propadaly do krizí, sociální nůžky se rozevřely víc než kdy dřív, a když přišla pandemie či klimatická krize, staré struktury selhaly.

Právě proto dnes mladí musí převzít odpovědnost. Musí vzít do rukou firmy a inovace – a nejen ty digitální, ale i průmyslové a energetické. Musí narušit staré politické pořádky a nebát se změnit pravidla hry. Klimatická změna vyžaduje rychlou a odvážnou akci, a tu od starších generací opravdu nečekejme.

Ano, bude to bolet. Ano, bude to znamenat převzít odpovědnost za chyby, které jsme sami nezavinili. Ale právě to je úkol generace, která má dnes možnosti, jaké žádná jiná před ní neměla. Přestaňme se bát, že nemáme dost zkušeností. Jak už dávno víme, zkušenost sama o sobě ještě nikdy nikoho nezachránila před vlastní zaslepeností a pohodlným statusem quo.

Proto dnes říkám: mladí, přestaňme čekat na to, až se uvolní místo. Vtrhněme do stranických kandidátek, do zasedacích místností velkých korporací i na investiční trhy. Převálcujme staré pořádky – a převezměme budoucnost, kterou nám starší generace dluží.

Témata:  komentář,  lidé,  OSN (Organizace spojených národů)