Stát rozhoduje o tom, kdo vstoupí na jeho území. EU nemá na kvóty právo, říká český právník

Právník vysvětluje, že v otázce běženců je Česká republika vázána Úmluvou o právním postavení uprchlíků. V této úmluvě je však také uvedeno, že když se uprchlíci dostanou do oblasti suverenity určité země, jsou povinni respektovat všechny právní předpisy a dbát veřejného pořádku státu, na jehož území jsou. „Tedy plnit povinnosti vůči tomuto státu. To je východisko k zajištění bezpečnosti," myslí si odborník.

Tato pravidla jsou podle něj platná univerzálně i v jiných státech. „Státy, z nichž přicházejí, jsou zpravidla účastníky této úmluvy a také v minulosti poskytovaly útočiště uprchlíkům, jako to činila například Sýrie," říká Pavlíček.

Znamená to ale také, že uprchlík nemá nárok na azyl, jeho právem je pouze o azyl požádat. „Suverenita státu spočívá v tom, že sám rozhoduje o přijetí toho či onoho uprchlíka – a zároveň zajišťuje bezpečnost svých občanů a respektování svého ústavního pořádku," vysvětluje s tím, že teprve když splní podmínky Úmluvy o dodržování zákonů, mají nárok i na další práva – třeba svobodu vyznání nebo pohybu.

„Úmluva ovšem nikterak nedává nikomu žádné právo přemisťovat uprchlíky z jednoho státu do druhého na základě nějakých kvót. A státy Evropské unie musí tuto Úmluvu dodržovat," připomíná.

Uprchlici jsou nepravdivě informováni o tom, co je v Evropě čeká

To, že jsou uprchlíci špatně informováni o tom, co je v Evropě čeká, podle něj není z historického hlediska žádná novinka. Poukazoval třeba na případ českých Romů, kterým někdo vnukl, že v Británii nebo Kanadě budou mít vyšší dávky. „Bylo to později použito proti ČR. Že byli nepravdivě informováni, zjistili mnozí až na místě, a část z nich se posléze vrátila. Vznikalo z toho ovšem sociální napětí," připomíná.

A to se projevilo i v případě křesťanských uprchlíků z Iráku. „Kamenem úrazu byla rovněž skutečnost, že ti lidé byli nepravdivě informováni. Potvrdila to hned první reakce některých azylantů, kteří se netajili zklamáním. Představovali si u nás vše jinak, hlavně to, že budou mít ihned vyšší životní úroveň," uvádí.

Češi nejsou xenofobní, excesy se ale objevují

Zároveň to prý není tak, že by byli Češi xenofobní. Poukazuje například na to, že země přijala po druhé světové válce děti a matky z Řecka, v 70. letech se tu úspěšně integrovali Vietnamci, nebo že tu žije řada Ukrajinců. „Excesy samozřejmě existují, jako všude. Ale to není argument pro nějakou generalizaci," myslí si.

Lidé se však podle něj bojí, že by společnosti mohly být ve jménu multikulturalismu vnucovány jiné vzorce chování namísto toho, že příchozí budou respektovat právní řád daného státu. „Lidé nemají prostě obavu z něčeho neznámého, jak se jim podsouvá, ale reagují obezřetně na příchozí ze společnosti, kde panují hodnoty a normy chování zásadně odlišné od evropských," vysvětluje.

Reakce státu na nečinnost EU? Vzít si ochranu hranic zpět

Státy, které uprchlíky „zvaly", by se proto podle něm měly zajistit pro azylant náležité podmínky. „Když chce stát přijmout masu občanů odjinud, musí být schopen to zorganizovat na bezpečných principech tak, aby ti lidé nebyli ohroženi, aby nedocházelo ke ztrátám na životech. Pokud tedy vyšle signál, že je odhodlán přijímat běžence z jiných států, má na to jistě právo. Zároveň ale musí být s to jim zajistit relativně bezpečný přesun. A rozhodně už pak nemá právo v takové situaci vynucovat si na jiných státech, aby převzaly odpovědnost za důsledky jeho vlastní iniciativy. Dovolávat se ex post od ostatních solidarity a humanitárních principů je pokrytecké a alibistické," má jasno Pavlíček.

Povinností států je podle něj zajistit svou vnitřní a vnější bezpečnost. „Pokud EU neplní své povinnosti, musí je státy znovu převzít samy a své hranice efektivně chránit. Členské země EU předaly část své suverenity Unii, včetně ochrany hranic. Jediná reakce státu na nečinnost EU může být, aby si ochranu hranic zase vzal zpět – a střežil je sám," dodává.

Témata:  uprchlíci,  EU