reklama

Ve strategii odstrašení jde o vytvoření psychologického účinku na protivníka tak, aby své případné vojenské operace neuskutečnil. Dát mu jednoznačně na vědomí, že akce, kterou zamýšlí, je iracionální, nerozumná a že naděje na případný úspěch jsou velmi nejisté a že cena by byla neúměrná očekávanému zisku. "Klíčovým faktorem pro úspěšnou aplikaci strategie odstrašování hraje takzvaný duální princip. To znamená, že ten, kdo odstrašuje, musí jednak disponovat patřičným vojenským potenciálem, ale zároveň musí být vyslán směrem k potenciálnímu protivníkovi jasný signál o tom, že tento potenciál v případě potřeby bude bez váhání použit," uvedl Petráš.

Strategii odstrašování uplatňuje řada zemí či aktérů na poli bezpečnosti a obrany. V případě NATO je podle Petráše tato strategie základním prvkem celkové strategie, který zahrnuje ochranu spojenců a předcházení konfliktům i válce. Schopnost NATO odstrašovat je podle něj podporována vhodnou kombinací schopností jaderné, konvenční a protiraketové obrany, které se vzájemně doplňují. Podle Petráše se ale z hlediska strategie odstrašování přístup NATO liší od strategie odstrašování protivníků.

"Zatímco NATO se tradičně soustřeďuje na odstrašování zaměřené primárně na odvetu, alianční protivníci, tedy hlavně Rusko, naopak zařazují do svého portfolia odstrašení daleko větší spektrum operačních aktivit," uvedl Petráš. Bezpečnostní analytikové a experti se tak podle něj mýlili, pokud koncentraci sil a prostředků ruské armády u ukrajinských hranic vnímali právě jako strategii odstrašování.

"Pohlížení na tuto situaci prizmatem strategie odstrašování tak Kremlu umožnila vytvořit uskupení sil ruské armády přímo před očima světové veřejnosti a zahájení vojenské intervence ve zvolený čas," míní Petráš.

Přístup NATO ke strategii odstrašování tak podle něj tímto selhal. "NATO bude muset posoudit, zda celý jeho odstrašující a obranný postoj není poněkud zastaralým součtem národních příspěvků v podobě vojenských schopností, to znamená, zda je celková kombinace jaderných, nejaderných a protiraketových obranných schopností vhodná pro daný účel," uvedl odborník. Podle něj budou muset alianční stratégové nyní řešit novou podobu strategie odstrašení v souladu s politickými cíli, a to bez podněcování možných forem přímé vojenské konfrontace s Ruskem či jiným protivníkem.

"Pro Alianci však stále platí, že komplexní přístup ke strategii odstrašování musí být organizován pod politickým vedením, kde jsou vojenské nástroje moci součástí širšího procesu obranného plánování. Což je ovšem v prostředí 30 členských zemí často svízelný úkol," uvedl Petráš.