Polášek podle verdiktu v roce 2018 zneužil svou pravomoc, když vynesl koncept rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Poskytl dokument muži, který v kauze sledoval svůj vlastní zájem. Při tom také nezákonně pracoval s policejním elektronickým systémem.

V obsáhlé ústavní stížnosti Polášek například tvrdil to, že listinu úmyslně pozměnil a upravil tak, aby nebylo možné ji jakkoliv zneužít. Nešlo tedy ani o úřední, ani veřejnou listinu, ale o nepoužitelný "paakt". Už dříve uvedl, že si poskytnutím dokumentu chtěl muže zavázat jako informátora.

Ústavní soudci však nenašli důvod k zásahu a ponechali verdikt beze změn. "Komplex provedených důkazů, posuzovaných ve všech souvislostech, umožnil dospět k přesvědčivému závěru o vině, která byla prokázána na základě provedených důkazů dostatečně podrobně popsaných a zhodnocených," stojí v usnesení.

Hodnocení důkazů podle ÚS nevykazovalo znaky libovůle, mělo vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Už dříve Poláškovo dovolání odmítl Nejvyšší soud.