Maďaři mají na výběr: V EU je nikdo nenutí zůstávat, Moskva čeká s vřelým objetím

Maďarsko se dostalo do Evropské unie ve stejné době, jako Česká republika nebo Slovensko. Ač to zpočátku bylo právě Česko (a prezident Václav Klaus), kdo platil za takzvanou černou ovci, dnes je situace radikálně odlišná.

Z České republiky se stává platný a spolehlivý partner jejích evropských spojenců. Naopak Maďarsko pod vedením premiéra Viktora Orbána zažilo demokratický úpadek. Jeho styl vlády je často označován jako „autoritářský“, což znamená velký nesoulad se základními zásadami Evropské unie.

Země usilující o členství v EU musí splňovat celou řadu podmínek, tou hlavní jsou stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a ochranu menšin. Dále je vyžadována i stabilní tržní ekonomika schopná vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními silami v rámci EU.

Budapešť sice zvládla tato kritéria přijmout a roku 2004 do EU vstoupit, od té doby ale nastaly situace, které ukázaly na absolutní rozpor s unijní politikou. Maďarsko se podpisem smluv o EU zavázalo držet s tímto blokem – a ne brojit proti němu.

Orbán z Maďarska vytvořil tu pravou černou ovci a co víc – dělá jí silné jméno. Dostal se do intenzivního sporu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. „Stále se najdou tací, kteří z této války neviní útočníka, ale napadeného. Ne Putinovu touhu po moci, ale ukrajinskou touhu po svobodě. Chci se jich zeptat. Obviňovali by někdy Maďary ze sovětské invaze v roce 1956? Nebo Češi a Slováci za sovětské represe v roce 1968? Nebo Litevce za sovětské represe v roce 1991? Ne,“ vylíčila politička ve středu.

Reagovala tak nejen na Orbánovu „mírovou cestu“ po Kyjevu, Moskvě, Pekingu a Washingtonu, ale také na jeho slova, že „pokud se Trump vrátí, otevřeme několik lahví šampaňského“. Jako jeden z mála evropských lídrů by ho tak potěšilo vítězství Donalda Trumpa v listopadových amerických prezidentských volbách.

Současný maďarský premiér sám staví zemi do pozice rukojmí, když aktivně spolupracuje s Moskvou a Pekingem. Tento přístup neváhá ospravedlňovat ani před politiky, kteří mu mají v nejhorším případě vyslat na pomoc armádu – a ta bude chránit Maďary právě přes ruskou expanzí, ne před takzvanou expanzí NATO.

V tomto ohledu by se Orbán mohl zeptat starších Maďarů, jak vzpomínají na rok 1956 a co si myslí o jeho stále hlubší spolupráci s Ruskem. Sovětská reakce na tehdejší maďarské povstání byla mimořádně brutální a vedla k úmrtí tisíců lidí a značně „liberálnějšího“ politického vedení země.

Maďarsko ratifikací vstupu do těchto západních struktur podepsalo smlouvu – a jako je to v běžném životě, od smluv většinou očekáváme, že budou dodržovány. A pokud nebudou, přijdou sankce. Tudíž Budapešť podepsala – a v řádném legislativním procesu schválila – nejspíše nejdůležitější papíry ve své historii. Jenže proti tomuto dobrovolnému rozhodnutí dnes ze všech sil bojuje.

Maďaři si tak musí rozmyslet, zda je pro ně v Evropské unii (a NATO) místo. Dlouhodobě jsou ceněným partnerem, ač jejich vedení dělá tak trochu „psí kusy“. Spojené království k vystoupení z EU mělo relevantní důvody a britský pohled na věc je možné pochopit. Kdyby se dnes Maďarsko začalo řídit článkem 50 Smlouvy o EU, může ji dobrovolně opustit. Samozřejmě za podmínky, že to odsouhlasí nadpoloviční většina občanů v demokratickém referendu.

Jediné drastické opatření, co může udělat EU, je aktivace článku 7 Smlouvy o EU v jeho plné síle – tedy odebrání některých práv Maďarsku, včetně hlasovacího práva v Radě EU. Zde ale musí dojít k jednomyslné shodě všech členských států (kromě toho, jehož se rozhodnutí týká). Zatím se tato nejtvrdší sankce neuplatnila ani vůči Polsku, ani Maďarsku, protože tento krok naráží na politické překážky, včetně vzájemné podpory obou zemí – leč v poslední době Varšavu v tomto ohledu nahradila slovenská vláda Roberta Fica.

Když se Maďaři budou rozhodovat, jestli v EU zůstat nebo ne, měli by mít na paměti několik důležitých věcí. Tento blok lpí na základních hodnotách a pravidlech, které většinou mají co dělat s demokratickým zřízením a právním státem – a jestliže dodrží podepsané smlouvy, problém se setrváním nebude. Jinak na ně čeká vřelé objetí Moskvy, z něhož je opravdu těžké se dostat – tak, jako to zažili v roce 1956.

Témata:  komentář,  Maďarsko