Putin se Zelenského bojí. Ukrajinský lídr zosobňuje vše, co ho děsí

Putin, jehož chování i rozhodovací paralýza v posledních letech stále častěji odhalují hlubokou osobní paranoiu a izolaci od reality, takovou výzvu není schopen přijmout. Pro autokrata zvyklého na absolutní kontrolu je představa náhlé zahraniční cesty do prostoru, který není zcela pod jeho kontrolou, jednoduše nepředstavitelná. Setkání s ukrajinským prezidentem – symbolem odporu vůči ruské agresi – navíc není diplomatickou formalitou, ale výbušnou konfrontací, v níž by Putin riskoval nejen ztrátu tváře, ale i vlastní bezpečí.

Reakce Moskvy je podle očekávání vágní a neurčitá. Oficiálně se hovoří o „nemožnosti naplánovat cestu v tak krátkém čase“. Tento argument je však flagrantně lživý. Putinův bezpečnostní aparát má za sebou bezpočet zahraničních cest, často organizovaných s mnohem kratším předstihem a v méně stabilních podmínkách. Skutečným důvodem odmítnutí je strach – z veřejného selhání, z oslabení vlastní autority, a především z možného atentátu.

Putin dobře ví, co ve světě rozpoutal. Jeho mezinárodní izolace není náhodná, nýbrž důsledkem jeho vlastní politiky teroru a expanze. Vědomí nenávisti, kterou k němu chová nemalá část světové veřejnosti, ho nutí uzavírat se do stále těsnějšího kruhu loajálních postav a vyhýbat se jakémukoliv skutečnému střetu. Istanbul tak pravděpodobně zůstane bez ruského prezidenta – a Putin bez odvahy čelit důsledkům vlastních rozhodnutí.

Jinak než přiznáním, že se Putin Zelenského jednoduše bojí, se tato situace vyložit nedá. Právě Ruská federace – pod jeho přímým vedením – zahájila v roce 2014 rozklad Ukrajiny anexí Krymu a podporou ozbrojených separatistů. Od února 2022 navíc vede proti Ukrajině otevřenou, krvavou invazi, jejímž cílem není nic menšího než její úplné podrobení. Desítky tisíc Ukrajinců byly zabity – a to je zřejmě jen konzervativní odhad. Statisíce dalších zůstávají trvale zmrzačeny, miliony byly vyhnány ze svých domovů. Země je systematicky ničena, demograficky i ekonomicky.

Zelenskyj, kdysi vnímán jako až legrační politický outsider s přívětivou tváří a hereckou minulostí, se v těchto podmínkách přetavil v někoho, koho Putin nejen nerespektuje, ale koho se zřejmě i osobně děsí – v symbol vzdoru, v lídra s jasnou vizí a nemalou dávkou osobní zášti. Během posledních let se z něj stal muž s konkrétním účtem k vyrovnání. Člověk, který nese tíhu statisíců osobních tragédií a je připraven každé mezinárodní pódium využít jako nástroj k tomu, aby Rusko zostudil a Putina obnažil jako slabého a zkorumpovaného vůdce.

Putin to ví. A právě proto do Istanbulu nepojede. Nejde o logistiku, ani o bezpečnostní protokoly. Jde o strach – velmi osobní, velmi konkrétní. Vědomí, že by seděl tváří v tvář muži, jehož národ devastuje už více než deset let, a který je připraven to muži z Kremlu vracet bod po bodu, větu po větě, bez milosti a bez jakýchkoli ústupků. To není pro ruského prezidenta přijatelná představa. Na takovou konfrontaci není stavěný. Byl by to střet s realitou, od níž se už léta izoluje v bunkrech, u dlouhých stolů a v kruhu servilních poskoků. A přesně tomu se teď snaží vyhnout.

Témata:  komentář,  Vladimír Putin,  Volodymyr Zelenskyj,  válka na Ukrajině,  Rusko,  Ukrajina