Selhání českého právního státu: Komunisté dál mohou slavit úspěchy, oběti diktatury zůstávají zapomenuty

Velká novela trestního zákoníku bude nově zahrnovat zákaz propagace hnutí, jejichž cílem je potlačovat základní práva a svobody občanů. Poslanecká sněmovna schválila pozměňovací návrh poslance Martina Dlouhého (TOP 09), který zakotvuje povinnost explicitně uvést v zákoně nacistická a komunistická hnutí. Účelem této právní úpravy je postihovat propagaci komunistické ideologie stejně přísně jako propagaci nacismu – tedy jako ideologií, které v minulosti vedly k utrpení a potlačení lidské důstojnosti.

Jak se však ukazuje, žádný zákon se evidentně nebude aplikovat proti Komunistické straně Čech a Moravy, která svou symbolikou a rétorikou stále úspěšně parazituje na naší demokracii. Její pověstné třešničky budou nadále hyzdit politickou scénu v České republice. To představuje nepochybný úspěch předsedkyně strany Kateřiny Konečné, která opakovaně vystupuje s výzvami, které jsou přinejmenším na hraně demokratického řádu této země. Ať už se jedná o útoky na nezávislá veřejnoprávní média, nebo o otevřenou glorifikaci činů Ruské federace či Sovětského svazu, jedná se o projevy, které by v právním státě neměly zůstat bez odpovědi.

Česká republika se tak i nadále vyhýbá ráznému řešení, které by odpovídalo historické zkušenosti s tímto režimem, na rozdíl od některých postkomunistických států, které se rozhodly zakročit a symbolicky i prakticky učinit přítrž komunistické ideologii. V Litvě, Lotyšsku a Estonsku byla komunistická strana zakázána s ohledem na zkušenosti s totalitními praktikami a okupací. V roce 2015 byla zakázána také Komunistická strana Ukrajiny, která byla obviněna z podpory separatistických aktivit na východě země. Indonésie se vypořádala s touto ideologií po neúspěšném puči v roce 1965 a následných masakrech, kdy byla komunistická strana jednoznačně zakázána.

V jiných zemích, například v Polsku nebo Maďarsku, sice komunistické strany formálně existují, nicméně pouze ve zcela okrajové a politicky bezvýznamné podobě, často vystupující pod jinými názvy či bez reálného vlivu na chod státu.

To však zjevně není případ českých komunistů. Ti se s železnou pravidelností dostávají do Poslanecké sněmovny a v roce 2021 jsme mohli vůbec poprvé slavit jejich volební neúspěch. Avšak ani tento okamžik nevydržel dlouho. Dnes se tito politici ucházejí o návrat na výsluní politické scény, tentokrát prostřednictvím koalice Stačilo!, která se otevřeně hlásí ke svému komunistickému zaměření. Je neuvěřitelné, že tato politická formace nejen smí kandidovat, ale navíc může slavit úspěch, jak ukázaly loňské volby do Evropského parlamentu.

Vrcholnou ukázkou politického i morálního úpadku je skutečnost, že Konečná nadále zůstává nedílnou součástí mainstreamového mediálního diskurzu. Je pravidelně zvána do veřejných debat a televizních pořadů, jako by se náš národ zcela zbavil historické paměti a zapomněl na zločiny komunistického režimu spáchané na generacích našich předků mezi lety 1948–1989. Sovětský svaz, tehdejší lídr komunistické totality, dokonce naši zemi po dobu 21 let bezostyšně okupoval. Přesto se dnes tváříme, jako by tato kapitola našich dějin byla jen nepodstatnou epizodou, kterou není třeba připomínat.

Komunisté mají reálnou šanci znovu usednout v Poslanecké sněmovně, a nikdo jim v tom nebrání. I kdyby se podařilo zakázat některé jejich symboly, jak ukazuje zkušenost s neonacisty či neofašisty, reálnému šíření ideologie to zabránit nedokáže. Na sociálních sítích dnes není výjimkou zveřejňovat příspěvky oslavující nacismus, o komunismu ani nemluvě. O to větší je to výzva pro naši společnost a právní stát, aby si uvědomily, že demokracie se nedá bránit mlčením a bagatelizováním minulých i současných hrozeb.

Témata:  komunisté,  KSČM,  komentář