Oscarovým filmem roku je Anora. Letošní ročník je triumfem nezávislé kinematografie

Úvod večera se nesl ve znamení laskavé montáže, jež složila poctu Los Angeles, kde se 97. ročník předávání Oscarů již tradičně odehrál. Oslava města jako takového je logickým vyústěním tragických lednových požárů. Poprvé za více než 50 let se stalo, že v hlavní kategorii byly nominované dva muzikály. Úvodních pěveckých čísel se tak ujaly Ariana Grande a Cynthia Erivo – ústřední hvězdy na 10 sošek nominované Čarodějky. Posléze se moderátor večera Conan O'Brien v předtočeném gagu odkazujícímu k ústřední zápletce satirického body hororu Substance vynořil z těla Demi Moore – jedné z favoritek večera.

Jeho úvodní řeč se nesla ve výbušném, leč značně pochvalném duchu, kdy s žertovnými přídavky rekapituloval nominované filmy, přičemž nad jejich rámec si rýpnul do umělé inteligence, Amazonu a jeho převzetí kreativní kontroly nad bondovskou franšízou či kontroverzních tweetů Karly Sofíe Gascón. Důvtipný monolog poté narušil Adam Sandler v modré teplákové soupravě, načež Conan vyzdvihl důležitost filmové magie a vyzval k podpoře postiženým požárem, k čemuž se v průběhu večera předávání ještě vrátilo.

Úvodní proslov zakončil muzikálovým číslem o tom, jak nebude zbytečně marnit čas všech zúčastněných. Conan podal extravagantní výkon v takřka klaunské poloze. Celkově šlo o plynule odsýpající večer, kde byla hlavní pozornost upřena na filmy a předávání samotné. Úsporný formát cenám svědčí. Nadbytečně působilo pásmo zasvěcené historii značky Jamese Bonda. Balíček několikera živých písní, montáže napěchované výbuchy a smyslného tanečního čísla tak nějak neobhájil svou přítomnost. Převzetí kreativní kontroly Amazonem je skutečně chabou záminkou.

První cena večera byla pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, jedné z nejsilnějších kategorií vůbec. Dle očekávání putovala do rukou Kierana Culkina za roli ve filmu Opravdová bolest, v níž pod drzou a výstřední slupkou dokázal zachytit zranitelnost a potlačovanou minulost. Porazil například svého blízkého kolegu ze seriálu Boj o moc Jeremyho Stronga. V ženské kategorii bodovala Zoe Saldaña. Ta v Emilii Pérez ztvárnila právničku, která pomůže ústřední postavě projít tranzicí. Vynikla především tanečními kreacemi, stylovostí i vyvážením chladné racionality a empatie.

Historický úspěch zaznamenal animovaný snímek Kočičí odysea, který se stal prvním nominovaným a zároveň oceněným filmem z Lotyšska. Filosofická cesta z říše zvířat putujících zatopenou planetou bez jediného slova porazila titány z Pixaru i DreamWorks. Palestinský dokument Žádná jiná země po ocenění na loňském Berlinale získal sošku i v rámci tohoto večera. Čtveřice režisérů upozornila na stále probíhající válku, izraelskou agresi přetrvávající desítky let a vyzvala k spravedlivé mezinárodní politice a ukončení násilí i diskriminace. Šlo o z širšího hlediska o nejdůležitější moment večera.

Ve stínu cypřišů problematizující posttraumatický syndrom z íránské produkce byl vyhlášen nejlepším animovaným kraťasem. Nejlepší krátkometrážní dokument Jediná holka v orchestru vytvořený čistě ženským štábem portrétuje inspirativní kontrabasistku Orin O’Brien, jež se jako první žena stala součástí Newyorské filharmonie. Film, který by normálně unikl divácké pozornosti, můžete vidět na Netflixu. V kategorii pro krátkometrážní hrané tituly akademiky přesvědčil feministický žánrový mix Nejsem robot.

Za pestrobarevnou paletu texturou i materiálem rozmanitých kostýmů byla oceněna Čarodějka, konkrétně designér Paul Tazewell, jenž se stal v této kategorii vůbec prvním oceněným mužem tmavé pleti. Čarodějka měla i nejlepší production design. Její barevné ladění jednu stranu ctí původní koncept Čaroděje ze země Oz, na stranu druhou jej kombinuje s vybledlými tóny, jež podtrhují z fikčního světa mizící radost. Nejlepší maskami se může chlubit Substance, spoléhající na různorodé fáze stárnutí, extrémní fyzické transformace a explicitní efekty s gore prvky.

Cenu za původní scénář si odnesl Sean Baker za deziluzivní adaptaci popelčina příběhu Anora. Šlo o první oscarové ocenění tohoto nezávislého filmaře, který za drobné rozpočty a s úzkým štábem dlouhodobě sleduje příběhy lidí na periferii a demytizuje prostředí pornoprůmyslu či sexuálních pracovnic. Anora se oproti jeho předchozí tvorbě opírá o žánr a scénář rozdělený do tří tonálně odlišných částí vyniká komediálním načasováním i pro režiséra typickým citem pro autentické dialogy. 

Papežské drama Konkláve opanovalo kategorii pro nejlepší adaptovaný scénář, jež Peter Straughan utvářel na základě takřka oddechové novely. Dokázal skvěle vybalancovat hranu sebeuvědomělého melodramatu, nadhledu a akademického díla s prestižním puncem, odkazujícím ke konverzačním dramatům klasického Hollywoodu.

Cenu pro nejlepší střih u příležitosti 20. výročí Kill Bill 2 předala Daryl Hannah, jež v úvodním proslovu podpořila Ukrajinu. Za svůj um byl podruhé za večer oceněn Sean Baker, jenž své Anoře tvořil také střihovou skladbu, která uhrane svou plynulou čistotou, energií a citem pro načasování v dokonalém souladu s inscenací. Dunivě hypnotický zvuk pískem posetého světa vynesl cenu opulentní druhé části Duny, jež vzápětí bodovala i na poli vizuálních efektů. Stejné ceny tři roky zpátky pobrala i první část.

První cena do portfolia Brutalisty šla za kameru. Pro britského kameramana Lola Crawleyho, jenž dříve spolupracoval třeba s Noahem Baumbachem, šlo o první nominaci i cenu. Souboj o nejlepší mezinárodní film vyhrálo křehké rodinné drama z Brazílie Navždy s vámi. Snímek odehrávající se v 70. letech na pozadí sílící diktatury adaptuje memoáry Marcela Rubense Paivy a v českých kinech se jej dočkáme již 20. března.

Mick Jagger oznámil, že nejlepším songem je El Mal z Emilie Pérez, který v drsném rytmu otevřeně střílí do korupčních praktik, snobství a falešné přetvářky. Tvůrci začali při děkovné řeči zpívat vlastní píseň a postarali se tak o jednu z nejtrapnějších a nejzbytečnějších situací večera. Vyhlášení originálního soundtracku měl na starost Mark Hamill za doprovodu obligátní znělky Hvězdných válek. Slavil původem výtvarný umělec Daniel Blumberg, pro něhož byl Brutalista teprve druhým celovečerním počinem.

Pro Oscara za hlavní mužskou roli si po 22 letech opět dokráčel Adrien Brody. Jeho hlavní postava Brutalista László Tóth je ambivalentním mužem, jehož sebedestruktivní cesta lemovaná utrpením i pocitem vlastní důležitosti spoléhá na letmá gesta, hloubavé pohledy a v propadlé tváři propsané emoce, což Brody mistrně zachytil.

Quentin Tarantino předal cenu za nejlepší režii Seanu Bakerovi, pro kterého zároveň tak trochu objevil herečku Anory Mikey Madison. Bakerovi se povedl nevídaný kousek. Ještě žádný jedinec v jeden večer nezískal tři Oscary za střih, scénář a režii. Baker zasvětil svou apelativní děkovnou řeč důležitosti kin, na něž berou distributoři a licensoři stále menší ohled.

Pravděpodobně největší překvapení večera se udála v kategorii pro nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Tu za ztvárnění mladičké striptérky Anory získala Mikey Madison, navzdory tomu, že favoritkami byly Demi Moore a Karla Sofía Gascón. Madison uhranula svou živelnou energií, širokou škálou emocí, kdy její postava prožije v úzkém horizontu situace jako na pěkně strmé horské dráze, a půvabnou křehkostí pod odvázaným zevnějškem.

Anora se stala i celkovou královnou večera, cena pro nejlepší film roku patří právě jí. Z šesti nominací proměnila pět. Nezávislý snímek natočený za šest milionů dolarů odpremiéroval v Cannes, kde získal Zlatou palmu. Na Oscarech šlo o triumf nezávislého filmu. Drtivá dominance filmu v hlavních kategoriích byla překvapivá. Hlavní favorité Brutalista a Emilia Pérez dost možná neproměnily tolik cen a v hlavních kategoriích vyšly naprázdno i kvůli nedávným kontroverzím.

Monumentální drama někteří pokládají za sionistické, navíc bylo kritizováno jeho využití umělé inteligence. Francouzský muzikál zase necitlivě vyobrazoval mexické obyvatelstvo i některé menšiny, média navíc reflektovala starší tweety hlavní herečky, v nichž šířila nenávist. I s ohledem na tuto skutečnost však většina predikovala vítězství Konkláve. Vatikánská vyprávěnka několik týdnů zpátky vyhrálo cenu BAFTA, navíc zapadá do schématu filmů, jež akademici dříve často oceňovali.

97. ročník byl až na pár výše popsaných zmínek apolitický. Bezkonfliktní, vkusný a nenudící. V zásadě přinesl to, co od něj asi očekáváme. Ve spojení s minulým ročníkem se mu podařilo znovunalézt osvědčený a klasický tvar, jenž si s cenami tohoto střihu spojujeme nejvíce. Nejinspirativnějším příběhem večera zůstává především životní cesta Seana Bakera, jenž se z malého tvůrce točícího na digitální kameru v surových ulicích stal aktuálně pomyslně nejúspěšnějším mužem amerického filmového průmyslu, kde dosavadně působil pouze na periferii.

Témata:  filmové ceny Oscar,  filmy,  USA