Základní součást českého státu? Od doby, kdy se nám začala vracet Morava, uplynuly stovky let

Na počátku 11. století patřila Morava k území přemyslovských knížat. Uběhlo už téměř 150 let od chvíle, kdy velkomoravský kníže Svatopluk I. pomyslně vdechl život českému státu podporou přemyslovského knížete Bořivoje I., a téměř 100 let od chvíle, kdy velkomoravská říše padla pod nájezdy Maďarů. Od těch dob se území Moravy dostalo pod nadvládu českých knížat a Morava se stala důležitou, dalo by se říci základní součástí českého státu.

Na přelomu 10. a 11. století ovšem nastala veliká politická krize do té doby značně prosperujícího českého knížectví, která znamenala nejen územní ztrátu, ale také politický rozvrat a hrozilo dokonce vymření vládnoucí dynastie. V této době se postupně na trůně střídají tři synové Boleslava II., Boleslav III., Jaromír a Oldřich. Všichni se nejrůznějšími způsoby, mezi které patřilo i oslepování a kastrace, snažili získat a následně udržet knížecí stolec.

Této krize se rozhodl využít polský kníže Boleslav Chrabrý. I přes příbuzenské vazby neváhal a vojensky zakročil, přičemž se mu do roku 1002 podařilo získat celé české území. V té době zde vládl kníže Jaromír, který krátce předtím vystřídal krutého a neoblíbeného knížete Boleslava III. Jaromír nebyl schopný Boleslavovi Chrabrému čelit. Polský kníže namísto Jaromíra dosazuje loutkového vládce Vladivoje. Ten se však upíjí k smrti a Boleslav Chrabrý tak dosazuje opět Boleslava III. jako svého loajálního vládce. Boleslav III., který do té doby žil jako vyhnanec, se opět projevuje jako krutý vládce a čeští předáci se bouří. Boleslav Chrabrý se tak v roce 1003 ujímá vlády v Čechách sám a vládne až do roku 1004. V Čechách byl vítán zpočátku jako osvoboditel od Boleslavovy krutovlády, ale všeobecné uznání si nezískal.

Největší problém však pro něj představovala změna na říšském trůně, kde po smrti Oty III. nastoupil Jindřich II., jehož přátelské přízni se již Boleslav tolik netěšil. Síla Říše, která mu zpočátku dávala sílu a moc, se nyní stávala jeho zhoubou. Císař mu sice nabídl udělení Čech a Moravy v léno, ale ctižádostivý Boleslav odmítl. Politická mlýnská kola se opět roztočila. Císař Jindřich II. se rozhodl na český stolec nastolit právoplatného vládce, který by byl loajální vůči němu a knížetem učinil Jaromíra. Ten za císařské pomoci v roce 1004 vypudil Poláky z Čech. Ovšem v polské moci i nadále zůstávala Morava.

Politický kolotoč na českém knížecím stolci nekončil, nadále zde bratr střídal bratra. Ještě za panování Jaromíra probíhaly snahy o dobytí Moravy zpět, ale neúspěšně. V roce 1012 však poprvé převzal moc nejmladší z bratrů Oldřich a Jaromír utíká za hranice. Oldřich se na knížecí stolec dostal díky povstání proti Jaromírovi, v jehož čele stanul. Aby si moc udržel, přijal Čechy v léno od císaře Jindřicha II. Tím ale podpořil rostoucí moc a vliv Říše na český stát. Pro příště to byl právě panovník Říše, který mohl znovu a znovu točit politickým kolotočem na české politické scéně.

Sám kníže Oldřich se ovšem jinak projevil jako silný a úspěšný panovník. Začal likvidovat opozici, následně zahájil tažení na Moravu proti Boleslavovi Chrabrému. Bohužel zatím neúspěšně.  V roce 1017 však odráží vojenský vpád Boleslava Chrabrého a na přelomu let 1017 a 1018 zahajuje protiútok o znovuzískání původně přemyslovského území. Celou oblast Moravy se mu podaří získat až za více jak 10 let bojů. Od 30. let 11. století je Morava opět součástí českého státu. Vládu zde Oldřich uděluje svému synovi Břetislavovi.  

I v této době však politická situace zůstává velmi vratká. Dvakrát ještě na trůn usedne slepý a vykastrovaný Jaromír, naposledy po smrti bratra Oldřicha, aby nakonec předal vládu svému synovci Břetislavovi. Bude to právě Oldřichův syn, kníže Břetislav I., kdo do poloviny 12. století již napevno připojí Moravu k českému státu po letech politické krize. Ovšem jeho triumf pevného propojení českých zemí do podoby, jaká je dnes známá, zahájil už jeho otec Oldřich před 800 lety.

Témata:  historie,  Česko,  Morava