Spojené státy zasáhla v průběhu druhé světové války vlna paranoidního strachu. Jeho výsledkem se stalo uvěznění více než 127 000 Američanů. Čím se provinili? Byli japonského původu. Navzdory nedostatku konkrétních důkazů je většinová společnost podezřívala, že sympatizují se svou domovinou. V případě invaze na americkou pevninu je Pentagon považoval za bezpečnostní riziko.
Prezident USA Franklin Delano Roosevelt podepsal v roce 1942 exekutivní nařízení č. 9066, jež nařizovalo přemístit všechny Američany japonského původu do koncentračních táborů ve vnitrozemí Spojených států. Všem japonsko-amerických komunitám byly doručeny pokyny, jak toto nařízení následovat. Mnoho postižených jedinců mělo důvodné obavy o svůj nemovitý majetek a ve spěchu ho začali prodávat. Často jen za zlomek jeho skutečné hodnoty.
Před dobudováním táborů byli mnozí vysídlenci nuceni žít v dočasných příbytcích, např. ve stájích či na místních závodních drahách. Přitom téměř dvě třetiny z nich byli tzv. nisei, japonští Američané již narození na území USA. Jak uvádí internetové stránky ushistory.org, nezáleželo na tom, že většina nuceně vystěhovaných nikdy nebyla v Japonsku. Dokonce i veteráni první světové války japonského původu museli opustit své domovy.
Američané nakonec dokončili deset koncentračních táborů v sedmi státech na západě USA. Životní podmínky v nich byly velmi prosté, rodiny společně večeřely ve velkých halách a děti měly chodit do školy. Dospělí mohli pracovat za pět dolarů na den. Vláda Spojených států doufala, že tábory pokryjí vlastní zemědělskou produkcí svou spotřebu. Obhospodařování suché půdy se ovšem ukázalo být velkou výzvou.
Každodenní těžkosti řešili volení zástupci vězňů s vládními představiteli. K odlehčení a překlenutí času byly organizovány rekreační aktivity. Někteří z vysídlenců se dobrovolně přihlásili do armády USA, což vedlo ke vzniku dvou pluků složených výhradně z niseiů. Celkově však nebyl život v koncentračních táborech snadný. Chladné zimy střídala úporná letní vedra. Jídlo svou kvalitou dosahovalo úrovně vojenských přídělů. Pokusy o útěk se nemilosrdně trestaly zastřelením.
Někteří se rozhodli dát prezidentovo nařízení k soudu. Jeden z nich, Fred Korematsu, ovšem našel jen málo pochopení. Nejvyšší soud totiž exekutivní příkaz označil za válečnou nutnost. Po válce se propuštění japonští Američané často nemohli vrátit do svých rodných měst. Nepřátelství vůči všemu japonskému totiž přetrvávalo ještě dlouhá léta po válce. Bývalí vězni koncentračních táborů se tak nakonec rozptýlili po celé zemi.
V roce 1988 se americký Kongres za předchozí postup vůči japonským Američanům omluvil. Každému vězni bylo přiznáno odškodné ve výši 20 000 amerických dolarů. Přestože americké koncentrační tábory nikdy nedosáhly úrovně nacistických vyhlazovacích táborů, dodnes zůstávají temnou kapitolou historie USA, jež se vytrvale hlásí k respektu občanských svobod a kulturních rozdílů.
Témata: II. světová válka, koncentrační tábory, USA
Související
8. května 2023 21:27
8. května 2023 12:14
4. října 2022 12:12
8. května 2022 16:45
8. května 2022 7:54
