reklama

Jan Zhořelecký (1370-1396) byl druhým synem císaře Karla IV. a jeho čtvrté (a poslední) manželky Alžběty Pomořanské. Měl vlastního bratra Zikmunda Lucemburského a nevlastního bratra krále Václava IV. Podle zpráv dobových kronikářů se bratři neměli zrovna v lásce, spíše naopak. Proto se objevují spekulace o tom, že Jana Zhořeleckého mohl zabít jeden z jeho bratrů. Ale to předbíháme.

Před svou smrtí Karel IV. svému synovi Janovi Zhořeleckému odkázal území Zhořelecka a část území Braniborského markrabství. Císař Karel IV. zemřel v roce 1378, kdy bylo Janovi pouhých osm let. Na český trůn po něm nastoupil Václav IV. Když bylo Janovi 14 let (což se tehdy považovalo za rok dospělosti), začal působit jako markrabě braniborský a vévoda zhořelecký.

Tehdy žil zejména ve Zhořelci, později však častěji pobýval v Českém království, a to především na královském dvoře svého bratra Václava IV., dále pak na hradě Karlštejně a Žebráku. Doloženy jsou také jeho pobyty na uherském dvoře bratra Zikmunda Lucemburského. Nepochybně se tedy Jan Zhořelecký se svými staršími bratry stýkal, i přes jistou nevraživost.

V roce 1388 si Jan Zhořelecký vzal za manželku dceru švédského krále Albrechta III. Meklenburského, Kateřinu Švédskou. Tento sňatek pravděpodobně sjednal ještě císař Karel IV., který svou politiku ke konci života směřoval právě směrem na sever. Kateřině a Janovi se narodil jediný potomek – dcera Eliška.

Janův dvůr se nacházel ve Zhořelci, což bylo centrum jeho vlády. Jako dvořany si sem přivezl některé české šlechtice, jako byl například Anselm z Ronova nebo Beneš z Dubé. Dvůr Jana Zhořeleckého byl proslulý okázalými slavnostmi a rytířskými turnaji.

Roku 1393 Václav IV. vážně onemocněl, dokonce to nějaký čas vypadalo, že panovník zemře. Proto Jan Zhořelecký začal vyjednávat s markrabětem míšeňským a podpoře na trůn, kdyby jeho bratr opravdu zemřel. Václav IV. se nakonec vyléčil a vyjednávání svého mladšího bratra považoval za zradu a snahu o své sesazení z trůnu.

O rok později zasáhl do událostí v Českém království Jan Zhořelecký znovu. Tehdy se zastal Václava IV., proti kterému se zformovala šlechtická opozice. Touto panskou jednotou byl král zajat a vězněn na Pražském hradě. Janu Zhořeleckému moravský markrabě Jošt navrhl, aby se připojil na jeho stranu, postavil se proti svému bratrovi a převzal po něm trůn i moc. To však Jan odmítl a naopak se snažil Václava IV. osvobodit. Nemalé finanční prostředky vynaložil na formování vojska, které nakonec krále osvobodilo. Václav IV. svého bratra jako poděkování jmenoval sudím dvorského říšského soudu, a tak se Jan Zhořelecký roku 1395 aktivně zapojil do říšské politiky. To však ještě více pokazilo vztah mezi bratry. Navíc byl Jan značně zadlužený kvůli celé osvobozovací akci.

Zadluženému bratrovi Václav IV. nehodlal finančně pomoci. Zároveň dával stále častěji najevo svou nemilost vůči Janovi. Ten se proto postupně stal spíše jeho protivníkem. Mezi bratry to vřelo. Jan Zhořelecký se přiklonil k panské jednotě a začal se stýkat s dalším Václavovým nepřítelem, pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. V roce 1396 král svého nenáviděného bratra zbavil úřadu zemského hejtmana.

Téhož roku začal Jan Zhořelecký pobývat v dolnolužickém klášteře Neuzelle, protože byl svým bratrem z Čech vyhnán. V tomto klášteře dne 1. března 1396 za podivných okolností zemřel. O příčinách jeho smrti se dodnes vedou spekulace. Jan Zhořelecký zemřel v noci ve spánku ve věku pouhých pětadvaceti let. Již roku 1396 se začalo mluvit o tom, že mladý zhořelecký vévoda byl otráven, což nebylo ve středověku nic neobvyklého.

O otravě Jana Zhořeleckého bychom se dočetli hned v několika kronikách dané doby. Kdo však mohl chtít Jana zavraždit? Nabízí se pochopitelně jeho bratr a král Václav IV. Stejně tak se ho však mohl chtít zbavit také markrabě Jošt nebo další bratr Zikmund Lucemburský, který se právě v té době začal do dění v Českém království aktivně zapojovat. V některých středověkých písemných pramenech je za vraha Jana Zhořeleckého označen právě Zikmund. Žádné jasné důkazy však nemáme, a tak se pravděpodobně nikdy pravdu o Janově záhadné smrti nedozvíme.