Adolf Hitler fascinoval i vzdělance? Žák známého filozofa z Moravy má v životopise pořádnou kaňku

Když se Hitler v lednu 1933 dostal k moci, začal provádět klasické politické čistky diktátorů, přičemž prvním cílem byly samozřejmě univerzity. Už v dubnu 1933 odvolal rektora Freiburské univerzity von Mollendorffa, přičemž pro zdůvodnění tohoto kroku posloužila zákaz vylepování antisemitských plakátů na univerzitě. Na doporučení odcházejícího rektora byl potom jako jeho nástupce zvolen filozof Martin Heidegger, který krátce po svém zvolení vstoupil do Hitlerovy NSDAP.  

Nový rektor ale antisemitské plakáty odmítl také a nedovolil ani veřejné pálení knih židovských autorů, podobně se bránil i některým dalším křiklavým výstřelkům nacistického režimu. Na druhou stranu nacismus a některé prvky jeho ideologie podporoval, jak je zřejmé například z jeho inaugurační řeči. Zároveň přímo zaváděl nacistickou reformu univerzity, tzv. konzervativní revoluci. Potlačoval také jakékoli projevy odporu proti vládní moci na univerzitě.

Heidegger poslal vedení strany několik zpráv, které některé z jeho kolegů označovaly jako nedostatečné podporovatele režimu či přímo jeho odpůrce, což je některé z nich stálo jejich pozice na univerzitě. Jindy se zastal několika židovských kolegů, kteří měli být vyhozeni z rasových důvodů, a to i přesto, že sám Heidegger zaváděl předpisy proti židovským a marxistickým studentům – ti neměli nadále dostávat stipendia ani zastávat jakékoli pozice, které by je stavěly nad pravé árijce.

Asi nejslavnějším případem je Heideggerův vyhazov jeho vlastního učitele, Edmunda Husserla. Ten byl původem německý žid z moravského Prostějova a řadí se tak nejznámějším myslitelům (a nejopomínějším) narozených na území Česka. Pro svůj původ byl vyhozen z univerzity a zbaven privilegií emeritního profesora. Jenomže předpisy, které Husserlovo propuštění nařizovaly byly schváleny asi týden před zvolením Heideggera na pozici rektora, jejich přímým iniciátorem tedy byl už jeho předchůdce. Ale každopádně zůstává pravdou, že se Heidegger od svého učitele poté stranil. Nedostavil se na jeho pohřeb a z dalšího vydání svého hlavním díla Bytí a Čas dovolil odstranit věnování Husserlovi (ale ocenění Husserlových myšlenek zůstalo v poznámce na začátku knihy).

Ať už to bylo nakonec jakkoliv, na pozici rektora univerzity vydržel pouze jeden rok, poté byl nucen odstoupit, sám Heidegger později tvrdil, že to bylo z toho důvodu, že odmítl propustit 2 děkany své univerzity, ovšem o tom se nedochovaly přesvědčivé důkazy. Proto se mnozí historici domnívají, že to bylo spíš proto, že Heideggerův pohled na nacionální socialismus nevyhovoval některým stranickým představitelům.

Každopádně i po propuštění zůstal členem NSDAP a pracoval v komisi filozofie práva na Akademii německého práva. Přitom s akademií byly konzultovány například i Norimberské rasové zákony z roku 1935, takže nacismu se nezřekl. Ve svých přednáškách a spisech se k nacismu několikrát vyjadřoval, ovšem velmi ambivalentně a neurčitě, podle úhlu pohledu to lze vykládat jako jasnou podporu nacismu, jindy jako skrytou a rafinovou kritiku režimu zabolenou do povinných prorežimních frází.

Přestože většina studentů se Heideggera během denacifikačních procesů po 2. světové válce víceméně zastala (mezi nimi byl i český filozof Jan Patočka, strůjce charty, který zemřel v komunistickém vězení nebo Heideggerova židovská studentka a milenka, která se proslavila filosofickým zkoumáním totalitních ideologií Hannah Arendtová), Heidegger nemohl do roku 1951 vyučovat na univerzitě. Z velké části patrně proto, že se nikdy zřetelně a veřejně neodsoudil nacistickou ideologii.

Podle některých badatelů to bylo proto, že Heidegger i po druhé světové válce podporoval ideu nacionálního socialismu, svědčí o to i řada výroků z jeho filozofických poznámek, kde například vyslovuje některé antisemitské myšlenky. Přesto ale patrně nesouhlasil s jejím pojetím a uplatněním u Hitlera, podle některý interpretů byl zastáncem „jiného (dobrého) národního socialismu“, ovšem je otázkou jestli jakákoli ideologie se společnými kořeny s Hitlerovým nacismem může být označena jako dobrá, nebo alespoň nezávadná.

Témata:  Adolf Hitler,  nacionalismus,  nacisté