Z historie se dochoval nespočet dokumentů o chrabrých skutcích středověkých rytířů. O jejich statečnosti a bitvách jsou napsány stovky knih a natočeny tisíce filmů. V představách většiny lidí je pak rytíř vyobrazen jako nelítostný vrah, který si masakrování užíval. Jaké emoce tito středověcí bojovníci skutečně prožívaly a jak se vyrovnávali s násilím?
Řada výzkumů předkládá fakt, že středověcí rytíři byli vycvičení profesionální zabijáci, kteří vraždili z nutnosti. Naproti tomu studie dánského historika Thomase Heebøll-Holma z kodaňské univerzity nevykresluje rytíře jako chladnokrevného vraha. Holm se ve svém výzkumu života středověkých rytířů zaměřil především na to, jak se tito muži vyrovnávali se svým posláním a jak nesly následky svých skutků.
Stejně jako většina lidí v dnešní době si ani středověcí rytíři v násilí nelibovali. Velkou roli samozřejmě hraála tehdejší doba, která měla na rytíře vliv. V období nekonečných válek neměli moc na vybranou, než jít a zabít nebo být zabiti. Vraždění hlava nehlava se tedy spíše rovnalo boji o přežití, ale ani přesto se muži s násilím nevyrovnávali moc dobře a rozhodně po něm neprahli.
Jako názornou ukázku uvádí Holm incident, který se stal ve 14. století v Paříži. Muž zabil svojí ženu a její bratři po něm požadovali, aby jim zaplatil za urážku, kterou kvůli ztrátě své sestry utrpěli. To švagr odmítl. Bratři se ho několikrát marně snažili přesvědčit, aniž by museli použít násilí.
Nakonec však zvítězila pomsta a bratři švagra zabili. Obratem byli postaveni před soud, který jim však posléze udělil milost. Soudce uznal, že ačkoliv nedostali příležitost, snažili se incident vyřešit nenásilnou cestou, a proto nebudou potrestáni.
V polovině 14. století napsal člen templářského řádu Geoffroi de Charny Knihu o rytířství, ze které Holm usuzuje, že muži té doby trpěli velkými problémy a nesnadno se vyrovnávali se smrtí a násilím kolem sebe. V knize se hovoří o značných psychických problémech, které následovali po tom, co museli vraždit nebo když viděli své blízké zemřít krutou smrtí.
Často bylo u rytířů popisováno nechutenství k životu, pocit beznaděje či nespavost. Právě takové příznaky se objevují i u vojáků dnešní doby a jsou typické pro posttraumatický stresový syndrom. Ten přichází po nějaké otřesné události, kterou není člověk schopen vstřebat jako například právě válka, ohrožení vlastní nebo někoho blízkého.
De Charny se ve své knize kromě popisu symptomů snaží rytířům poradit, jak takové situace zvládat. Podle něj je jediným řešením, jak se vyrovnat se stresem a psychickou zátěží to, aby rytíři bojovali za správnou věc a neprolévali krev pro nic za nic.
Témata: historie
Související
27. srpna 2021 21:56
26. srpna 2021 12:02
6. ledna 2021 14:58
26. prosince 2020 17:58
13. prosince 2020 9:05
29. listopadu 2020 9:31
