reklama

Čtrnáctiletý Arthur byl vždy bezproblémový chlapec, v poslední době ale svým rodičům začal lhát. "Nebyly to žádné velké lži, ale jakési úpravy pravdy. Začal před námi tajit známky ze školy. Řekl nám, že jde spát ke kamarádovi, ale ve skutečnosti šel na večírek," říká jeho matka Anne-Sophie. Bylo to pro ni zcela nové chování.

Stejným vývojem prochází i patnáctiletá Manon, která má také sklony pohrávat si s pravdou. "Přísahala, že nekouří. Já ale nejsem včerejší, cítila jsem vůni tabáku. Začala chodit i za školu,"  konstatovala její máma Christelle. 

To jsou jen některé případy, s nimiž se setkává  psychoterapeutka Violaine Gellyová. "Myslím, že problematické jsou lži, které adolescenta nějak ohrožují," dodává pro server L´Express. Když puberťák tvrdí, že spal u kamaráda a ve skutečnosti se vrátí ráno z večírku, může se stát, že konzumoval drogy nebo že sedl do auta, které řídil někdo opilý. Lží se tak podle expertky snaží uniknout před odpovědností.

Dospívání je velmi rozporuplné období. Teenager sní o tom, že je dospělý, ale nedokáže přijmout odpovědnost za své činy. Lež je proto únik a způsob, jak naznačit rodičům, že je stále dítětem. Psycholožka Florence Millotová ale mladé ve lhaní podporuje.

Tvrdí, že lež má svou důležitost v utváření osobnosti. "Umožňuje mít svou tajnou zahrádku. Pro dítě to znamená, že nemusí všechno říkat rodičům. Dítě, které nikdy nelže, je zvláštní," dodává.

"Čím větší požadavky rodiče na děti kladou, tím více má adolescent tendenci lhát, například skrývat špatné známky. A to ne kvůli radosti, že rodičům lže, ale proto, aby si ušetřil nepříjemnosti a pokoření," vysvětluje Millotová.

Psychologové se shodují v tom, že i přes to lži nelze ignorovat. "Když jsou doprovázeny změnou postoje, smutkem či zhoršením prospěchu, je žádoucí adolescentovi ukázat, že vidíme, co se děje," dodává odbornice. V opačném případě ale problém ve lži samotné nevidí. Důležité je, aby se adolescent naučil postavit se čelem k důsledkům svého jednání.