reklama

Oxid arzenitý (As2O3), mnohem známější pod jménem arzenik, je bílý krystalický prášek. Splňuje všechny kvality, které má mít ideální jed: je vysoce toxický, bez zápachu, nemění chuť otráveného jídla/pití a jde poměrně snadno získat. Ačkoliv byl znám a používán zřejmě už od 4. století př. n. l., jeho oficiální objev se obvykle připisuje německému učenci Albertu Magnusovi, který na něj údajně přišel kolem roku 1250. Významně přispěl také alchymista, astrolog a lékař z přelomu 15. a 16. století – Parcelsus. Ten jej ve svých spisech detailně popsal, včetně postupů k přípravě. Mimo jiné i proto bývá nazýván otcem moderní toxikologie.

Jedním z „kouzel“ arzeniku je, že symptomy požití velmi připomínají otravu jídlem. Moderní medicína se samozřejmě nenechá ošálit, ale dříve bylo velmi složité jej detekovat. Mezi příznaky otravy patří například křeče a bolesti břicha, průjem či zvracení. To vše velmi rychle, velmi silně a najednou. Oběť pak většinou zemřela na následky šoku, do kterého celé tělo přešlo. Bylo velmi složité dokazovat, že za smrtí stál útok traviče.

Arzenik se podával také v malých dávkách postupně, což vedlo k postupné ztrátě síly, zmatení až nakonec úplné paralýze oběti. I tento postup byl snadno zaměnitelný s nějakou z mnoha nemocí, kterými v té lidé trpěli.

Mezi nejznámější traviče všech dob bývají řazení Borgiové – papež Alexander VI. a jeho syn Cesare. Ti používali svou vlastní recepturu, pravděpodobně mix arzeniku a prášku kantaridin, která byla známá jako cantarella. Na své večeře si zvali biskupy, kardinály a kohokoliv jiného, kdo se jim znelíbil. Takový host dostal „vylepšený“ pohár vína a po své smrti nedobrovolně zanechal veškeré majetky (díky církevním zákonům) svým travičům.

Borgiové byli ve své snaze velmi úspěšní a postupně se stali jedním z nejvýznamnějších a nejbohatších rodů v Itálii. Arzeniku se díky nim přezdívá jed Borgiů či, s určitou dávkou cynismu, Dar od Borgiů (The gift of the Borgias). Tak dlouho však Borgiové rozdávali dary, až jednoho dne obdarovali sami sebe. Borgijská dvojice travičů – otec a syn – jednoho dne oslavovala další ze svých úspěchů a služebník jim, ať už náhodou či záměrně, přinesl jednu z lahví, které byly přichystány pro speciální hosty. Papež zemřel a jeho syn, ačkoliv jed přežil, už nikdy neměl takovou moc jako dříve.

První jedy se objevily již 4500 let před naším letopočtem a používané jsou dodnes. Ve starověku se s nimi například potírala kopí či sekery, v Egyptě a Římě se staly běžnou součástí politiky, ve středověku zažívaly pravý zlatý věk a na konci druhé světové války je používali nacističtí váleční zločinci jako sebevražedný prostředek.

V dnešní době není travičství tak populární jako dříve, zejména proto, že díky moderní medicíně jsme schopni odhalit příčinu smrti. I ve 21. století však existuje několik významných případů vraždy otravou – například otrava bývalého agenta KGB Litviněnka poloniem v roce 2006 poté, co získal azyl ve Spojeném království.

reklama