reklama

Přípravy na cvičení byly pečlivé. Z oblasti bylo evakuováno na 3000 civilistů a byla přísně střežena. Cvičení Tiger mělo napodobit vše co mělo čekat vojáky v Normandii. Měli si vyzkoušet vylodění, postup po pláži ba měla být vedena i ostrá palba. Cvičení se zúčastnilo devět velkých tankových výsadkových lodí (Landing Ship, Tank - LST) a na 30 000 vojáků s technikou. Cvičiště Slapton Sands připomínalo pláž Utah a Normandské pobřeží.

Vše probíhalo normálně do 27. dubna 1944. To mělo proběhnout v ranních hodinách cvičné vylodění. Jeho součástí měly být i ostré střelby. Ty osobně prosazoval generál Dwight D. Eisenhower. Podle něj si vojáci měli zvyknout na zvuk, pach a nebezpečí z ostré munice, a tak být připraveni na skutečné nasazení. Původně se vylodění mělo konat v 7:30, kvůli mlze však bylo odloženo na 8:30. Mnozí velitelé výsadkových člunů však o tom nebyli informováni, a druhá vlna vyloďovacích člunů přistála přesně doprostřed ostré plavby. Ztráty nebyly dosud přesně uveřejněny, ale mluví se až o 450 mužích.

Skutečné peklo se však rozpoutalo až druhý den. V zátoce Lyme Bay se formoval k výcviku konvoj T-4 složený z osmi plavidel LST. Na jejich palubě byly muži 1. speciální ženijní brigády armády USA i s výzbrojí. Konvoj  měly chránit dvě britské lodě. Na místě však byla jen HMS Azalea. Torpedoborec HMS Scimicar se srazil s menším plavidlem a musel se vrátit na základnu, a HMS Saladin, který jej neměl nahradit se nedostavil. Američané o tom nebyli informováni, protože jejich námořnictvo mělo jinou rádiovou frekvenci než britské.

Nad ránem 28. dubna 1944 panoval v konvoji T-4 naprostý klid, když se rozpoutalo peklo. Konvoj téměř bez obrany objevila hlídka devíti německých rychlých člunů – E-bootů. Německé čluny byly schopny vyvinout rychlost 43,8 uzlů (81,1 kilometrů v hodině) a každý nesl 4 torpéda ráže 533 milimetrů. Skupina předešlé noci pod velením korvetního kapitána  Bernda Klugeho opustila francouzský přístav Cherbourg. Nyní Němci narazili na tučný cíl a provedli rychlý a drtivý úder.

Během minuty vystřelili na konvoj svá torpéda a zmizeli v mlze dříve, než se Spojenci vzmohli na účinnou obranu. Podařilo se jim zasáhnout tři LST. Čtvrté bylo poškozeno vlastní palbou ve zmatku po útoku. To, co nastalo byla skutečná antická tragédie. Do šesti minut po útoku se potopil LST-531. Na jeho palubě zahynulo 424 mužů. Po něm následoval LST-507 s 220 muži na palubě.  LST-289 bylo sice v plamenech, ale kapitánovi se s ním podařilo najet na mělčinu a ztráty dosáhly jen 13 mužů. Na palubě LST-511, které bylo zasaženo vlastní palbou, zahynulo 18 mužů.

Mnohá úmrtí byla zapříčiněna tím, že vojáci měli plnou polní, a přesto, že měli správně nasazenou plovací vestu, těžká výbava jim stáhla hlavu pod vodu. Další zemřeli ve studené vodě na podchlazení. Celkem zahynulo 749 mužů. Deset z utopených dělalo spojeneckému velení opravdu těžkou hlavu. Jednalo se o důstojníky, kteří znali detailní plány Dne D. Pokud by se jich Němci zmocnili a donutili je mluvit, celá operace se mohla změnit v krvavá jatka a spojenecký výsadek mohl být odražen. Byla proto spuštěna pátrací akce, při které byli vyloveni všichni mrtvý vojáci. Musela být jistota, že nikdo z nositelů tajemství nepřežil.

Z tragédie se velení poučilo. Byla sjednocena radiové frekvence námořnictev, posílena obrana proti malým člunům a posílen výcvik se záchrannými vestami. Přesto však panovaly obavy, že se Adolf Hitler dovtípí podle podobnosti pobřeží Normandie a Devonu a přesune jádro německé obrany tam. Obavy byly i z toho, že si vojáci po zpackaném cvičení pustí jazyk na špacír. Každý z účastníků musel podepsat slib mlčenlivosti. Pokud by promluvili, hrozil by jim trest smrti.

Po úspěchu operace Overlord a konci 2. světové války se zjistilo, že Němci neměli tušení, co nebo koho jejich E-booty potopily. Preventivní akce a přísné utajení slavilo úspěch. Přesto tragédie cvičení Tiger dál zůstávala přísně střeženým tajemstvím. Zmínky o něm byly vyškrtnuty i z pamětí vojáků vydaných po válce.

Vše změnil až devonský amatérský historik Ken Small. Ten na začátku 70. let narazil na zmínky o celé tragédii a začal se o celou věc zajímat. Na jeho popud došlo k odtajnění celé tragédie a postavení památníku v podobě vyloveného tanku Sherman DD, který od roku 1984 stojí v blízké vesnici Torcross. V roce 1994 byla odhalena i plaketa na Arlingtonském vojenském hřbitove v USA. Po padesáti letech tak byla uctěna památka mužů, kteří zahynuli při tomto tragickém cvičení.