reklama

Ovocné sady ve městě Laquenexy jsou zahradnickou vitrínou kraje Moselle. Jejich bývalý ředitel na zahradě za svým domem ve vesnici Gorze poblíž Met pěstuje různé rostliny. Tady roste agastache, bylina, která může sloužit jako koření, o kousek dál šťavel, malý čtyřlístek s kyselou chutí. O chuti svých výpěstků se baví se svými přáteli šéfkuchaři, mezi nimiž jsou Michel Bras nebo Olivier a Hugo Roellingerovi.

Pascalu Garbeovi je 51 let a snadno se nadchne. Může stejně dobře vychvalovat chuť denivky, které "existuje mnoho odrůd", jako šťovíku krvavého, který ocení "čerstvou půdu", nebo úchvatný lotos.

"Okouzlí mě vše, co vidím a co ochutnám," říká Pascal Garbe, autor dvacítky knih, z nichž první vyšla v roce 1995. Spolu s novinářem a specialistou na zahradnictví Didierem Willerym napsali už sedm knih, osmou připravují na rok 2021 a ponese název "Všechny krásné a jedlé rostliny".

Garbe vystudovat krajinářství v Belgii a do roku 2004 pracoval v Metách v městské radě pro architekturu, urbanismus a životní prostředí. Od začátku měl chuť psát a v roce 1993 zahrádkářskému časopisu navrhl vytvoření rubriky "Vidlička a hrábě", která pak vycházela tři roky.

"Cílem bylo ověřit si, zda se kuchaři doopravdy zajímají o zahrady, jak tvrdí," vysvětluje Garbe. Právě tak potkal první šéfkuchaře.

Austrálie, Asie, Spojené státy... Od konce studií tento hyperaktivní muž, manžel a otec 18letého syna, nikdy nepřestal cestovat za zahradami po celé planetě. Časem si tím získal pozornost a v roce 2006 nastal zlom v jeho kariéře. Stal se prvním porotcem v mezinárodní soutěži zahrad v Singapuru, který nebyl z anglicky mluvící země.

Získal si renomé a další soutěže přicházely: Johannesburg, Filadelfie. Později se stal předsedou porotců a v roce 2014 byl dokonce předsedou poroty krajinářského mistrovství světa v Japonsku. Nedávným úspěchem je místo ve správní radě jednoho z nejkrásnějších britských areálů Great Dixter Charitable Trust v Sussexu. Nominace, která Garbovi v době brexitu přijde poněkud humorná.

"Jeho silnou stránkou je, že uměl cestovat a mít velmi dobré vztahy s veřejností," říká na jeho adresu Willery, autor 34 knih o zahradnictví. "Pro mě je rostlina partnerkou a komplicem. Pro něj navíc hraje roli její chuť," dodává Willery.

Svůj úspěch Pascal Garbe popisuje jako menu o třech chodech: opravdu hodně práce, trocha talentu a štěstí, že ve správnou chvíli potkal správné lidi. "V porotách jsem asi dobře odvedl svou práci."

"Pomohli mi také lidé, kteří mě utvrdili v mých názorech," dodává Garbe a myslí při tom zejména na zesnulého botanika a farmaceuta Jeana-Marieho Pelta nebo své přátele kuchaře.

A jak se dostal právě k této kariéře, když váhal mezi vařením a zahradou? Když byl Pascal Garbe malý chlapec, jeho dědeček mu svěřil jeden metr čtvereční své zeleninové zahrady, kterou měl obhospodařovat. A potvrzení, že uspěl u přijímacích zkoušek, mu z krajinářské školy přišlo o týden dříve než to z hotelové školy, a tak bylo rozhodnuto. Co by se stalo kdyby to bylo naopak? "Byl by ze mě kuchař s hezkou zahradou."

reklama