reklama

Většina lidí nesnese pohled na talíř, kde je saranče obalené v čokoládě, není schopna si pochutnat na moučnými červy posypané zmrzlině. Cestou je tedy taková úprava hmyzu, kdy strávník nepocítí, že pojídá hmyz. "Možností je třeba sušení hmyzu a jeho umletí na velmi jemnou mouku, kterou je možné v menším množství přidávat do chleba," uvedla Marie Borkovcová z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně.

"Představa, že si i v budoucnu budeme moci každý den dát k obědu kýtu, je mylná," tvrdí odbornice. Odborné studie prý dokonce tvrdí, že Evropská unie začne nedostatek potravin pociťovat do patnácti let. Zdroje v přírodě jsou omezené a je proto třeba hledat je jinde.

Hmyz má významné nutriční hodnoty, obsahuje kvalitní bílkoviny, ale třeba i vápník a nenasycené mastné kyseliny. Kvalitou tak může být přirovnán k drůbežímu nebo rybímu masu. Na rozdíl od jiných živočichů, při jejichž zpracování vzniká až 40 procent odpadu, neprodukuje příprava hmyzu odpad žádný. Některé druhy jsou velmi výživné a tučné, jiné jsou zase vhodné při dietách, protože mají minimální obsah kalorií. Strava z hmyzu může podle Borkovcové pomoci nemocným lidem, třeba celiakům, kteří mají specifické výživové potřeby.

Běžnou součástí jídelníčku je hmyz nejen v chudých a rozvojových zemích. S oblibou si na něm pochutnávají třeba Japonci, kteří jej považují za vybranou lahůdku. V mexické kuchyni patří mezi národní jídla stejně jako hovězím a fazole.

Ve 113 zemích světa lidé podle webových stránek hmyznataliri.cz konzumují přes 1400 druhů jedlého hmyzu. Nejčastěji jde o moučné červy, termity a mravence, larvy vos a včel, ale i sarančata, cvrčky a brouky. Vzhledem k tomu, že je známo 400 milionů druhů hmyzu, má podle odborníků entomofágie obrovský potenciál rozvoje.