Amerika se musí vzepřít Rusku, žádá ředitel nevládní organizace

Chybí důvěra

Rusko to veřejně popírá – a ani mu nic jiného nezbývá – ale pokud se ukáže, že mají Spojené státy pravdu, pak je podle aktivisty zpráva Kremlu jasná: Jsme připraveni učinit cokoliv a neexistují pro nás žádné červené linie.

Zdá se, že křehké příměří v Sýrii se po tomto incidentu zhroutilo, byť předcházel americký nálet u Dajr az-Zaur, který zabil 62 vojáků syrské armády, uvádí Doyle. Otázka podle něj nyní zní, jaké jsou šanci na obnovení klidu zbraní.  

„Slabé až mikroskopické,“ odpovídá si ředitel. Dodává, že i v případě obnovení příměří není zřejmé, jak dlouho by trvalo. Pokládá též řečnickou otázku, jak by šlo doručit humanitární pomoc do obležených oblastí, jako je východ Aleppa, když jeden z konvojů potkal výše zmíněný osud.

Rusko se může dobře vrátit ke svému původnímu stanovisku, že bude kontrolovat přísun pomoci na příslušných stanovištích, což ale správně odmítá OSN s tím, že humanitární pomoc má být neutrální, vysvětluje aktivista. Konstatuje, že konec příměří oznámil syrský režim, který se zřejmě nemůže dočkat, až obnoví barelové bombardování.

„Tudíž jestli existuje jistá šance na návrat příměří, budou to Rusko a Spojené státy, kdo bude muset zapracovat na jeho záchraně. Netřeba zadržovat dech,“ pokračuje Doyle. Připomíná, že Rusku jde především na ustanovení společného vojenského velitelství s USA, ale právě toto znepokojuje skeptiky v Pentagonu. Washington a Moskva by se sice teoreticky mohly vydat bezprecedentní cestou společné vojenské kooperace, ale to se zatím nikdy nestalo a taková akce na bojišti vyžaduje především důvěru, podotýká aktivista.  

Do americko-ruské spolupráce investoval silný politický kapitál hlavně americký ministr zahraničí John Kerry, zdůrazňuje Doyle. Soudí, že šéf americké diplomacie ví, že čas, který mu zbývá v úřadě, se krátí, a selhání ohledně Sýrii by představovalo hlubokou jizvu v jeho odkazu. Nejdůraznější argument ve prospěch skutečného příměří však podle ředitele nevládní organizace nesouvisí s uvedenými velmocemi, ale se syrským obyvatelstvem, které si vytrpělo až příliš a jeho země je rozervaná na kusy.

Nechme to na Syřanech

„Pokud to zůstane na nich, bez regionálního vměšování existuje velká šance, že Syřané spolu budou alespoň mluvit,“ domnívá se aktivista. Tvrdí, že civilisté v Aleppu neustále dokola proklínají všechny vláčící strany a únava z konfliktu je všudypřítomná. Příměří je však zásadní a jakýkoliv politický proces jím musí začít, deklaruje Doyle. Připomíná, že jako každý klid zbraní v Sýrii - počínaje tím prvním v roce 2012, který zachránil zhruba 3000 životů – i to poslední přinesl významný pokles mrtvých, nad čímž nelze ohrnovat nos, a jde o milost pro stovky, resp. tisíce Syřanů.

Schopnost stran držet se příměří také ukazuje slušnou schopnost udržet v případě nutnosti kontrolu nad bojujícími silami, vysvětluje Doyle. To považuje za klíčové, byť situace není zdaleka ideální. „Představte si opak, kdy tisíce bojovníků pokračují v masakrech, a syrská vláda je natolik slabá, že nedokáže kontrolovat vlastní jednotky a milice,“ nastiňuje aktivista. Dodává, že dalším společným faktorem syrského příměří na celostátní i lokální úrovni je bohužel ohromné úsilí potřebné k ukončení bojů, kterému jen zřídka odpovídá snaha maximalizovat potenciál klidu zbraní k následnému pokroku.

Ve skutečnosti je tak často věnováno více energie na přípravu obviňovací hry, když nejdou věci podle plánu, uvádí ředitel. Deklaruje, že za situace, kdy USA a jejich spojenci tvrdí jednu věc a Rusko se svými spojenci opak, nezávislé monitorování je zásadní.

Revize dohody o příměří je podle Doylea nutností, ale jen taková, která bude zahrnovat integrální opatření na posílení důvěry, což klid zbraní učiní udržitelným. Konvoje s humanitární pomocí vyčkávají na tureckých hranicích, jak východní Aleppo zůstává v obležení, připomíná ředitel. Dodává, že součástí dohody by mělo být i rozsáhlé propuštění vězňů.  

„Aby k tomu došlo, USA se musí postavit ruské šikaně,“ apeluje aktivista. Za klíčové považuje, aby Rusko bylo součástí dohody, ale nikoliv ve smyslu, že v může v Sýrii jednat dle libosti bez následků. Alternativu podle Doylea představuje jen odsouzení Syřanů k dalším rokům bombardování a likvidace jejich země v marné snaze o dosažení vítězství, což vytvoří jen ještě živnější půdu pro extremismus a přinutí více lidí utéct coby uprchlíci.  

Témata:  Sýrie,  USA,  Rusko