reklama

Během své přednášky ve Vancouveru Parag Khana (38) vysvětluje problematiku jeho poslední knihy: jak megaměsta (velkoměstské oblasti mnohdy zasahující i mimo hranice státu) mění mapu světa. Podle něj je 21. století stoletím konektivity - propojování. V této oblasti vidíme globální revoluci v dopravě, energetice či komunikaci, což umožnilo obrovský pokrok při pohybu osob, zboží i znalostí.

"Vlastně už nemůžeme myslet jen na geografii, tyto dvě věci se spojily dohromady do něčeho, co nazývám konektografií. Jsme svědky evoluce světa od politické geografie (tzn. správní rozdělení světa) ke geografii funkčí (ta odráží to, jak ve skutečnosti využíváme svět). Konektivita, ne suverenita, se stala organizačním principem lidstva," vypráví Khanna.

A jak se to stalo? Vděčíme za to prý počtu lidí na zemi a rozvíjející se infrastruktuře. Khanna věří, že lidé aktuálně staví základy globální společnosti a ne prostředky k jejímu zničení. Konektivita podle něj pomáhá optimalizovat rozložení osob a zdrojů po světě. "Planetární urbanizace je obrovským hitem 21. století. Města a infrastruktura definují většinu z nás. V roce 2030 budou více než dvě třetiny lidské populace žít právě ve městech. Města nejsou jen tečky na mapě, ale velká souostroví táhnoucí se na území tisíců kilometrů," popisuje.

V USA má na mysli severozápadní pobřeží a oblast od Vancouveru po Seattle, severovýchodní pobřežní aglomeraci od Bostonu přes New York, Philadelphii po Washington či jihovýchodní pobřeží a města Los Angeles, San Diego a Tijuana. "Tato dvě města dokonce sdílejí letiště a jsou zde dva terminály, z nichž každý leží v jiné zemi," upozorňuje. 

Nicméně králem těchto megaměst je Asie. "V oblasti od Tokya přes Nagoyu po Osaku žije více než 80 milionů lidí a soustředí se sem většina japonské ekonomiky. Prozatím je to největší megaměsto. V Číně se však pomalu spojují města s populací více než 100 milionů obyvatel," uvedl. A jeho výčet pokračuje dál. Například Arabský poloostrov a kooperace Spojených arabských emirátů, Ománu, Bahrajnu a Kataru.

Na západním africkém pobřeží je to zase propojování velkých měst táhnoucích se od Beninu přes Togo, Ghanu až po Pobřeží slonoviny. "Ale tyto země jsou předměstím Lagosu. Ve světě megaměst mohou být země předměstím měst. Do roku 2030 bude existovat více než 50 takových velkoměst. Takže, která mapa vám řekne víc? Naše tradiční mapa 200 diskrétních národů, které visí na většině našich stěn, nebo mapa 50 megaměst?" nabádá k zamyšlení.

Samozřejmě je prý důležité pochopit vztahy, které mezi sebou jednotlivá města mají. Jedno je však podle něj jasné - konektivita je důvodem, proč se jim daří. "Vezměme si například Gauteng, provincii zahrnující Johannesburg či Pretoria. Má HDP o více než třetinu vyšší než Jihoafrická republika. Je také sídlem mezinárodních společností, které investují do této země a celého afrického kontinentu," komentuje situaci. Velké firmy tyto místa vyhledávají a lidé také.

Města bývají vyobrazována jako strašák, který ničí planetu. Khanna se však domnívá, že prioritou našeho století je právě udržitelná urbanizace, neboť města pomáhají řešit i problém změny klimatu. "Díky přenosu technologií, vědomostí a politiky mezi městy jsme začali snižovat škodlivé plyny v ovzduší," a dokládá to grafem míry znečištění v posledních sto letech.

"Města se učí od sebe navzájem: jak pracovat s bezemisními budovami, jak začít se sdílením elektrických aut. Ve velkých čínských městech existují kvóty o počtu vozidel v ulicích. V mnoha západních městech, mladí lidé už ani nechtějí řídit. Města byly součástí problému, teď jsou součástí řešení," myslí si.

Kromě toho také věří, že města mohou přinést světu mír, protože tam, kde existuje hustá síť obchodu a investic mezi hranicemi, vidí stabilitu. Připomíná příběh Evropy po druhé světové válce, kdy průmyslová integrace nastartovala proces, který vedl k dnešní Evropské unii. "Víme, že Rusko je nejméně připojeno v tomto mezinárodním systému. A to může vysvětlovat dnešní napětí. Země, které mají menší podíl v systému mají také méně co ztratit při jeho narušování," vysvětluje.

V USA dnes podle něj nejsou nejdůležitějšími body na mapě americko-kanadské pohraniční či americko-mexické hranice, ale hustá síť silnic, železnic, potrubí, elektrických sítí a dokonce i vodních kanálů, které tvoří ucelený severoamerický svaz. "Severní Amerika nepotřebuje další zdi, potřebuje více spojení," čímž si vysloužil jeden z aplausů publika. Reagoval totiž na Donalda Trumpa, kandidáta na dalšího amerického prezidenta, který chtěl mezi USA a Mexikem postavit plot.

 

 

Nicméně dle Khanny není právě Evropa a Amerika tím hlavním, co bychom měli v tomto případě sledovat. "Měli bychom se zaměřit například na asijské či africké země s křehkými hranicemi o které se mezi generacemi vůdců i krvavě bojovalo. Nyní přišli noví lídři a válečnou sekeru zakopali," uvádí s příkladem plánované železnice mezi Bankokem a Singaporem či obchodními vztahy mezi Vietnamem a Myanmarem. Podobně to podle něj vypadá i v některých afrických zemích.

"Jedna oblast by to mohla velmi využít - Střední východ. Mnohé arabské země tragicky zkolabovaly a zanechaly za sebou starodávná města jako Káhira, Bejrút či Bahdhád. Nyní je oblast rozdělena. Buť je země bohatá na vodu či elektřinu nebo jich má nedostatek. A napravit se do nedá dalšími válkami, ale spojením potrubí a vodních kanálů. Takto však Střední východ bohužel nevypadá. Ale měl by," dodává. 

A zřejmě není sám, kdo se tak domnívá. Tento pátek Saúdský král během své návštěvy v Egyptě oznámil, že mezi oběma zeměmi bude postaven most přes Rudé moře, aby podpořili obchod. Ne vždy to tak sice vypadá, ale podhle Khanny je propojení a konektivita novou realitou a historie naznačuje, že pomáhá vést ke stabilitě. Důkaz a budoucnost vidí v Asii.

"Může konektivita překonat staletí rivality na dálném východě? Vzpomeňme si, zde přece podle mnohých měla vypuknout třetí světová válka. Od konce Studené války zde bylo předpovězeno nejméně 6 velkých konfliktů. Ale žádný z nich se nestal," upozorňuje. Připomíná například Čínu a Tchaiwan, kde od neklidných devadesátých let nyní roste obchod a loni proběhl historický summit o míru. Uklidnily se také čínské vztahy s Japonskem či Indií a tak bychom mohli pokračovat i dalšími zeměmi. Faktem je, že obchody zde jen kvetou. 

"A co například Írán? Ještě před dvěma lety to vypadalo, že válka je nevyhnutelná. Tak proč dnes téměř každý mocný vůdce s touto zemí obchoduje," ptá se Khanna.

"Nemohu sice zaručit, že třetí světová válka nevypukne, ale rozhodně vidím důvody, proč se tak ještě nestalo. I přesto, že Asie je domovem nejrychleji rostoucích armád, tytéž země však investují miliardy dolarů do vzájemné infrastruktury. A to je důvod, proč jejich představitelé myslí dvakrát, než by vstoupili do propasti a rozhodli se zaměřit na ekonomické vazby a ne na územní boje. Takže ačkoliv často to vypadá, že svět se rozpadá, čím více jsme připojeni, tím lépe se dáme zase dohromady. A díky fyzickému a digitálnímu připojení se vyvíjíme ve svět, ve kterém se lidé mohou povznést nad zeměpisná omezení. Budoucnost má nové nadějné moto: konektivita je osud," uzavírá.

Loading...
reklama