reklama

Otázka zní, zda je změna v politice společnosti Naftogaz přehlédnutelně banální nebo naopak není. Časopis Forbes soudí, že otočený „vích" mířící nyní jiným směrem, je tím právě důležitým ukazatelem hovořícím pro změnu. Změna poměrů plyne tedy z důležité schůzky: Maroš Ševčovič, viceprezident Evropské komise, se před dvěma dny setkal v Moskvě s ruským ministrem energetiky Alexandrem Novakem. Informace časopisu Forbes částečně potvrzuje i ukrajinský deník Evropská pravda, jehož titulek trošku vyhýbavě zní: „EU a Rusko jsou energeticky na sobě závislí".

Politici diskutovali o tranzitu plynu přes Ukrajinu do zemí EU. Zde je třeba říci, že společnost Naftogaz je moloch, který má tranzit na evropský trh právě na starosti. V roce 2013 to byl tehdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč, který upřednostnil levnější plyn z Ruska; souběžně s tím odmítl ratifikovat asociační dohodu Ukrajiny s EU. Tím začaly horší časy nejen ve vztazích Naftogazu i Gazpromu. Celkově se vyostřily poměry mezi Evropou a Ruskem, a to do té míry, že Rusko začalo být považováno za agresora. Nyní nebezpečnost situace připomíná svou atmosférou málem Kubánskou raketovou krizi z roku 1962. Časopis Forbes v daných problémech vidí provázanost a souvislosti.

Gazprom zřejmě nebude jediným dodavatelem plynu

Zatímco uhlí začala Ukrajina vozit místo z Donbasu z Jihoafrické republiky, plyn se tato obilnice světa rozhodla importovat ze Slovenska. Zde jej obdržela levněji než za ceny, které nabízel Gazprom. Právě 25. listopadu to byl přesně rok, kdy Ukrajina přestala importovat plyn z Ruska. Do té doby byla tlačena k ústupkům vůči Kremlu. Časopis Forbes poznamenává, že Naftogaz svou celkovou koncepcí odráží západní styl i v přístupu k podstatě svého vlastního businessu. Představitelé Naftogazu dokonce sdělili, že ukrajinská společnost nelitovala prostředků a orientovala se i na své vlastní těžení plynu, čímž se prý vymanila ze závislosti na dotacích ze strany ukrajinské vlády.

Páteční prohlášení představitelů Naftogazu ale prý nenaznačuje, že by se ruská společnost Gazprom měla stát jediným dodavatelem plynu Naftogazu. Časopis Forbes ale jde dále za horizont samotného prohlášení a snaží se vidět širší souvislosti.

Jde tu o to, že spor mezi ukrajinskou a ruskou společností ve svém důsledku přispěl k rozdmýchání něčeho, co dalekosáhle překonalo byznys – není to jistě jediný důvod – a co vústilo do geopolitického konfliktu na Donbasu. Takto věc podává časopis Forbes. Žurnál dále míní, že pokud u vzniku konfliktu stály Naftogaz i Gazprom, potom jakékoli změny k lepšímu na této „frontě" mohou mít blahodárný vliv na urovnání konfliktu na východní Ukrajině obecně.

Blýská se na lepší časy?

Forbes soudí, že zmírnění tlaku v ekonomice urychlí dodržování Minských dohod všemi stranami. Forbes předvídá, že Moskva povolí v podpoře Donbasu, kde proběhnou rychleji volby. Forbes ovšem tak jako tak předpokládá, že obyvatelstvo obou ukrajinských republik na východě, které se prohlásily samostatnými, patrně nebudou chtít obnovit status svých území před válkou. přesto by mohlo dojít k odstranění sankcí vůči Rusku i k opadnutí válečných nálad na východě Ukrajiny. V tomto smyslu magazín věští „lepší časy".

Otázka plynu mezi Ruskem a Ukrajinou byla předmětem sváru celou řadu let. Viděli jsme i paradoxní momenty. Viktor Janukovyč dal uvěznit bývalou premiérku Ukrajiny Julii Tymošenko za to, že podepsala pro Ukrajinu „nevýhodný" plynový kontrakt s Ruskou federací v roce 2009. Janukovyčovu argumentaci „o nevýhodnosti" později nechápal Vladimír Putin, jenž tenkrát plnil „dočasnou" roli ruského premiéra. O problémech, které tehdy kvůli plynu hrozily Evropě, jezdil s Putinem vyjednávat i Miroslav Topolánek, který měl z jednání dobrý pocit. Tehdy se také problém s plynem prozatím vyřešil a dodávky do Evropy byly obnoveny.