Univerzální vysvětlení: Za všechno může Moskva a Putin. Politolog předkládá závažný problém

Univerzální vysvětlení

V roce 2017 neproběhnou volby pouze v Německu, Francii a Nizozemsku, ale s největší pravděpodobností také v Řecku, Itálii a opět v Bulharsku, soudí politolog. To podle jeho názoru bude hodinou pravdy pro Evropu, přičemž sociální sítě již nyní zaplavují falešné zprávy a konspirační teorie, zatímco mainstreamová média jsou posedlá zásahy Kremlu do voleb v západních demokraciích.

"Zásahy Moskvy se staly univerzálním vysvětlením všeho, co se děje na evropské periferii a zdá se, že i kdekoliv jinde," kritizuje odborník. Dodává, že je klíčové, aby lidé chápali otázku správně, což nebude lehké.   

Jako příklad uvádí Krastev listopadové prezidentské volby v Bulharsku, po kterých mezinárodní média líčila vítězství Rumena Radeva, v USA vycvičeného leteckého generála a nezávislého kandidáta, jako další triumf ruského prezidenta Vladimira Putina a důkaz o jeho rostoucím vlivu ve východní Evropě. Skutečnost, že bulharské volby proběhly víceméně souběžně s moldavskými, v nichž zvítězil Ruskem podporovaný kandidát, stejně jako zprávy o neúspěšném proruském puči v Černé Hoře, vedla mnoho lidí k závěru, že Rusko obnovuje svou tradiční sféru vlivu, vysvětluje expert. Pokládá však otázku, zda tomu tak skutečně je.  

"Zahraniční politika byla stěží zásadní otázkou pro většinu Bulharů, kteří hlasovali," poukazuje politolog. Konstatuje, že ve skutečnosti vliv Moskvy se do Bulharska neplíží, ale v zemi je přítomný dávno. Drtivá většina Bulharů si váží členství v NATO a ještě více v EU, ale z historických a kulturních důvodů nechtějí vnímat Rusko jako nepřítele, konstatuje Krastev. Proto podle něj není překvapivé, že jak generál Radev, tak jeho středo-pravicový protikandidát hájili uvolnění sankcí uvalených na Rusko a zlepšení vztahů s Moskvou.    

Sám politolog sdílí tento bulharský pohled a tvrdí, že debata ohledně údajných zásahů Kremlu do prezidentských voleb v USA oživuje studenoválečný rámec chápání světa. Ten tíhne k vysvětlování politického dění v malých zemích jako hry s nulovým součtem mezi Ruskem a Západem, přičemž expert na tomto přístupu identifikoval tři hlavní problémy.

Nejhorlivější soupeř Putin

"Předně, více mate, než vysvětluje," uvádí Krastev. Poukazuje, že v 70. a 80. letech Západ zesměšňoval mnoho nacionalistů ze zemí Třetího světa jako komunisty, navzdory skutečnosti, že jejich cílem byl boj za nezávislost, nikoliv sovětský komunismus.

USA a jejich spojenci plýtvali energií při boji s nimi, ale chybné označení nacionalistů za komunisty vedlo občas k naplnění proroctví, konstatuje politolog. Dodává, že poté, co byli onálepkováni jako komunisté, se mnoho revolučních vlád Třetího světa nakonec stalo prosovětskými, a tudíž poučení zní, že bychom neměli být překvapení, pokud neustálé označování populistických stran a politiků v Evropě jako "proruských" z nich nakonec učiní přátele Kremlu.

Zadruhé, návrat studenoválečného narativu se podle Krasteva stává faktorem pomáhajícím růstu ruského mezinárodního vlivu. "Současná západní posedlost Putinem je v srdci nově objevené měkké síly ruského prezidenta," varuje odborník. Pokládá otázku, že pokud Moskva mohla zvrátit americké volby, což média dychtivě naznačují, jak by pak malé Bulharsko či dokonce Francie mohly věřit někomu jinému než Kremlu, který ostatně rozhodne, kdo bude jejich příštím prezidentem?

Současná ruská schopnost přitáhnout pozornost nicméně nepramení z ideologie Kremlu, ale z jeho mocenského obrazu, vysvětluje politolog. Dodává, že pokud uvěříme líčení Putina jako nejhorlivějšího soupeře, vyhraje veškeré střety.       

"Nakonec, v globalizovaném světě je zahraniční vměšování se do voleb nevyhnutelné," soudí expert. Připomíná, že nejen vlády, ale i soukromí občané se nabourávají do emailových schránek, šíří falešné zprávy či konspirační teorie a pokoušejí se zničit pověst zahraničních politiků. Osamocení hackeři a malé ilegální skupiny mohou snadno nabourat servery volebních komisí po celém světě, konstatuje Krastev. Doplňuje, že vstupujeme do období, ve kterém se takové narušování stává mezinárodním soupeřením a mnoho osob usiluje o peníze a slávu pomocí demonstrace svých schopností zasívat chaos za hranicemi.

Studenoválečný narativ tuto realitu ignoruje, jelikož tíhne k chápání podvratné aktivity jako činnosti států, v důsledku čehož vzrůstá riziko nepřiměřené reakce a střetu, podotýká politolog. Soudí, že ve světě vzájemně zaručeného narušování je schopnost rozlišit mezi státem inspirovanou a státem řízenou subverzí důležitější než kdy předtím.   

Pokud tedy nechceme, aby se rok 2017 stal rokem ruské historie, podobně jako rok 1917, bylo by podle Krasteva od médií moudré držet se dál od velkých, kontinentálních, vše pokrývajících linií výkladu a místo toho se zaměřit na detaily, které mohou skutečně vysvětlit alespoň část dění. "Koneckonců, i ve věku globálních médií zůstává politika místní věcí," uzavírá expert.     

Témata:  Rusko,  média,  Bulharsko,  Vladimír Putin