reklama

Jakmile Nixon viděl Husajna, i přes zvěsti o jeho dvojnících hned věděl, že to je on. „ Když jsem s ním začal mluvit, věnoval mi stejný pohled, jaký měl na knížce položené na mém stole po několik let." Nixon popisuje Husajna jako muže „plného rozporů". Navzdory jeho obrazu v amerických médiích, Husajn dokázal být velice lidský. „Byl to jeden z nejvíce charismatických jedinců, které jsem kdy potkal. Když chtěl, mohl být okouzlující, milý, vtipný a slušný."

Na druhou stranu Husajn měl i svoji temnější stránku. Podle Nixona býval hrubý, arogantní, nepříjemný a malicherný - a děsivý, když ztratil nervy. „Byly tam dva nebo tři případy, kdy jej můj výslech dostal na jeho špatnou stranu." Nixon upozorňuje též na jeho podezřívavost. „Byl to jeden z nejvíce podezřívavých mužů, které jsem kdy potkal. Na každou otázku, kterou jsem mu položil, měl jednu i pro mě."

Husajn ale jako velký narcista si též užíval pozornosti, které se mu dostávalo. Na konci prvního sezení řekl, že si užil rozhovor. „ Byl v úkrytu po celé měsíce a nemohl mít mnoho možností konverzace," podotýká Nixon. Nicméně, i přes slibný start hned další den se projevila Husajnova paranoidní stránka. Podle Nixona výslechu nepomohlo ani to, že CIA mu měla málo co nabídnout. „Museli jsem apelovat na jeho smysl pro historii a na jeho šanci, že jeho myšlenky se dostanou na záznam a k nejvyšším mocnostem na světě."

Nixon tvrdí, že CIA především toužila získat od Husajna informace o zbraních hromadného ničení, které byly oficiálním důvodem, proč USA i Velká Británie vytáhly do války. „ Bylo to všechno, co Bílý dům chtěl vědět," říká Nixon. Jeho rozhovory s Husajnem a další výzkum jej však přivedly k závěru, že Husajn nechal stopnout nukleární program již před léty a nebyl neměl v úmyslu jej restartovat. Díky tomu byl on a jeho kolegové nahlíženi jako „neúspěšní."

Na základě tohoto pohledu byl Nixon pozván k Georgi W.Bushovi, aby mu podal hlášení, až o pět let později, v roce 2008. A až poté, co FBI přišla s vlastními závěry ohledně Husajna. Podle Nixona bývalý americký prezident byl odtržen od reality, s poradci, kteří jen přikyvovali jeho názorům. „ Byl jsem zvyklý myslet si, že to co řekneme v CIA, má váhu a že prezident by tomu měl naslouchat. Ale nezáleželo na tom, co jsme řekli, politika zvítězila nad inteligencí."

Nixonův odpor k Bushovi je tak velký, že kdyby si měl potřást rukou s ním nebo s Husajnem, vybral by si Husajna. Cítí se být zahanben tím, co se stalo v Iráku a kritizuje Bushovu administrativu za to, že vůbec nepřemýšlela nad tím, co se zemí po pádu Husajnova režimu. Ve světle růstu teroristických skupin jako je IS věří, že by bývalo lepší, kdyby země zůstala v takovém stavu, v jakém byla.