reklama

V táboře je není dostatek policistů, panují tu špatné hygienické podmínky a není tu dostatečné osvětlení. To vše ohrožuje především ženy, které se stávají často oběťmi sexuálního násilí. „Před dvěma dny přišli čtyři muži, popadli mě a začali mě znásilňovat. Většina žen a dívek v táboře byla napadena nebo znásilněna gangy,“ vysvětluje.

„Půda je tu opravdu tvrdá, takže nemůžeme kopat a vytvořit záchody. To znamená, že musíme jít ven, protože tady není žádné soukromí. Chodíme jen po setmění - a v době, kdy je to dost tma, abychom šly. Ale to je teď velmi nebezpečné, protože zde působí mnoho gangů. Právě tak jsem byla znásilněna,“ popisuje dívka.

Kvůli špatným podmínkám a suchu trpí celá řada žen dehydratací. Zdravotníci upozorňují, že celá řada z nich už kvůli teplu potratila. „Přijela jsem sem před dvěma měsíci. Sucho zabilo má zvířata. Ale nedostatek vody nás ovlivňuje i jinými způsoby. Těsně před příchodem sem jsem šla do práce, ale neměla jsem žádnou vodu, takže jsem potratila dítě. Byla jsem velmi slabá a nemohla jsem zastavit krvácení,“ říká matka tří dětí Amina Abdul Hussein. Když její manžel zjistil, že o dítě přišla, opustil ji. „Tak jsem skončila tady,“ dodává Amina.

Kromě žen počasí nejvíce dopadá na starší osoby a děti. Hatto Hussain (65) říká, že kdysi vlastnil 200 koz a krav a že se živil prodejem mléka a masa. „Jedna kráva mi zbyla, ostatní zemřely. Nemáme nic,“ běduje. „Spočítali jsme, že máme dostatek potravin pro příštích pět dní a to pouze, když budeme jedno jídlo denně," říká Hatto. Mnoho z jeho vnuků a vnuček, trpí žaludečními křečemi. Mají štěstí prý ale, že žádný z nich nemá žádné jiné komplikace. To se ale brzy může změnit. „Naléhavě potřebujeme vodu a jídlo, nebo zemřeme,“ vzkazuje Hussain.

Podle komisaře OSN pro uprchlíky, Hargeisa je nyní domovem pro 85.000 vnitřně vysídlených osob. Tábor, stejně jako většina míst regionu, nedostává žádnou humanitární podporu od vlády nebo mezinárodního společenství.

reklama