Atomové zbraně nedaleko českých hranic? Jedna ze sousedních zemí o nich uvažuje

„Jde o životně důležité zájmy. Ohrožení vlastní existence může znamenat, že by se Berlín nemusel snažit dosáhnout shody s dalšími 27 členy EU,“ domnívá se politolog Maximiliam Terhalle.

Před několika týdny zveřejnil německý týdeník Die Zeit příspěvek se strohým varováním. Podle týdeníku může Berlín buď ignorovat rychle měnící se dobu, nebo si zajistit ochranu pomocí francouzských jaderných sil.

Prolomení dlouholetého tabu o této problematice nenechalo dlouho čekat na první nesouhlasné reakce. Otfried Nassauer, jež stojí v čele berlínského centra pro transatlantickou bezpečnost, považuje atomové zbraně za klamný znak důležitosti země a také za otevření Pandořiny skříňky. Zdá se, že někteří ze zastánců německé jaderné bomby, někdy označované jako eurobomba, čekali na příležitost ke zveřejnění takových myšlenek.

Proč je taková debata absurdní

Jak napsal Rudolph Herzog ve svém článku pro časopis Foreign Policy, Německo je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Výroba atomových zbraní by byla jejím porušením. Pokud by taková významná země jako Německo od smlouvy odstoupilo, výrazně by to oslabilo mezinárodní kontrolu nad jaderným zbrojením. Další země by mohly následovat. Logicky se nabízí Írán, nelze ale vynechat ani spojence USA, jež se obávají o budoucnost amerických bezpečnostních garancí. Nabízí se například Japonsko, Jižní Korea, Saúdská Arábie a Taiwan, jež se nacházejí v blízkosti problematických zemí, ať už jde o KLDR, region Jihočínského moře či Střední Východ zmítaný válečnými hrůzami. 

Další dimenzi této debaty představuje možnost nukleární katastrofy. Německo bylo v době studené války dějištěm historicky asi nejnebezpečnějších závodů ve zbrojení. Rakety krátkého a středního doletu Pershing II mohly zasáhnout Moskvu do 15 minut od odpalu. V případě eskalace konfliktu by tak nezbýval žádný čas na racionální úvahu o hrozícím nebezpečí. V případě útoku Rudé armády směrem na západ Pentagon počítal s přetvořením značné části německého území na radioaktivní pustinu. Tím měl být sovětský postup zastaven.

Mezi některými americkými stratégy panoval názor, že by jaderná válka mohla být lokálně omezená. Nejvýznamnějším představitelem takových myšlenek byl Henry Kissinger. „Pokud budeme přinuceni k válce se sovětskou agresí, pokusili bychom se udržet ji v co nejmenším rozsahu. Nepoužili bychom více síly, než by bylo absolutně nezbytné k obraně svobodného světa,“ pronesl Kissinger. Tento nejmenší rozsah by stále znamenal devastaci prakticky celého Německa.

Němci nechtějí americké atomové zbraně

Moskva navíc s lokálním omezením jaderného konfliktu nesouhlasila. „Pokud by Američané odpálili byť jen malou jadernou bombu, odplatou SSSR by se stala totální atomová válka,” řekl generál Jevgenij Maslin, bývalý důstojník sovětských jaderných sil.

Sami Němci jaderné zbraně nechtějí. Od 70. let 20. století je v zemi velmi aktivní hnutí za světový mír. Při demonstracích v roce 1986 asi 200 000 lidí zablokovalo místo, které NATO vybralo jako úložiště 96 atomových raket. Podle nedávného průzkumu si 85 % Němců přeje, aby došlo k odstranění amerických jaderných zbraní z německého území.

Zůstává otázkou, jestli nedávná polemika v německých médiích povede k akci. Bude zajímavé sledovat, zda skutečně dojde k plánovanému uzavření německé továrny Urenco, jež se zabývá obohacováním uranu a výrobou paliva pro atomové elektrárny. Továrna by totiž mohla být klíčovým prvkem německého jaderného programu.

Ve světě, kde došlo ke zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA a k odsouhlasení brexitu, se mnoho lidí otáčí k Angele Merkelové jako ke garantovi morálních hodnot a evropské jednoty. Německo by se podle nich mělo postavit vůči problémům současného světa čelem, držet se svých principů mírumilovného země a zasazovat se o redukci jaderných arzenálů všech států. Pokud Berlín tuto cestu opustí, velkou ránu dostane nejen stávající světový řád, ale i reputace samotného Německa.

Témata:  Německo,  jaderné zbraně