Syřané se chtějí adaptovat, ale nemohou. Rasistické útoky jim to nedovolí

Před několika měsíci byl Abdullah napaden třemi ozbrojenými útočníky přímo v jeho bytě. Násilníci tam vlezli oknem, sebou si nesli hole a velký meč. Zbili ho a nakonec i bodli do hlavy. Způsobili mu tak deset centimetrů hlubokou ránu. „Krvácel jsem tolik, že jsem myslel, že zemřu," vzpomíná třiatřicetiletý muž.

„To vše proto, že se Abdullah snažil přinést trochu své syrské kultury s ním do Švédska. Abdulláhův příběh je jedním z nejvíce znepokojujících případů z nedávné doby, ukazuje přetrvávající rasismus vůči muslimským syrských uprchlíků v Evropě od teroristických útoků v Paříži," píše server Fusion.

„Moje matka má ještě teď noční můry a od tohoto incidentu nemůže v noci vůbec spát," vysvětluje uprchlík. Nebyla jediná, kdo zmláceného a zraněného Abdulláha, který málem vykrvácel, viděl. Několik minut po útoku totiž přišli u jeho neteře a synovec (5, 6 a 8 let). „Děti se bojí a jsou traumatizovány, protože viděly svého strýce pokrytého krví a prosícího o pomoc. Ani ony nemohou v noci spát," vypráví Syřan.

Rasistům se nelíbilo, že jsme "normální lidé"

Všechno to začalo, když se Abdullah rozhodl, že se stane aktivním členem své nové komunity, uspořádal proto setkání pro místní obyvatele Brösarpu, vesnice v jihozápadním cípu Švédska. Na místní poště zveřejnil výzvu o tom, že ve svém domě pořádá syrskou večeři. Abdullah lidi pozval také prostřednictvím tamního starosty. „Z 500 obyvatel obce se ukázalo asi 100 lidí," vypráví Abdullah. Švédové dostali syrské jídlo a Abdullah jim vysvětloval svou syrskou kulturu a víru. „Mnoho lidí to ocenilo jídlo i mé jednoduché vyprávění o mé kultuře a islámu," řekl.

Takových setkání proběhlo několik, uprchlík si myslel, že byl společností přijat. „Lidé postupně přijali mou existenci a mluvili se mnou," uvádí. Jak se ale ukázalo, nebyla to tak úplně pravda. Spolu s pozitivními reakcemi přicházely i ty negativní, především ze strany několika tamních rasistů. „Vzhledem k tomu, že jsme já a moje rodina ukázali rasistům, že jsme jen normální bytosti, které se snaží žít v harmonii s každým v obci, jejich nenávist vzrostla," vypráví muž, který hovoří sedmi jazyky. „Jsme vzdělaní lidé. Nepřišli jsme žebrat o peníze, chceme tu pracovat a sami se o sebe v Evropě postarat," tvrdí.

Po útoku vyjádřili tamní Syřanovi podporu, objímali ho na ulici a dávali mu najevo, že se od útoků distancují. Jenže týden na to přišly teroristické útoky v Paříži. „A ti samí lidé, kteří mě objímali a líbali, se najednou úplně změnili," řekl Abdulláh. Lidé na ulicích ignorovali pozdravy a přestali mluvit s ním. „Ošklivě se na mě dívali, jako bych byl za bombové útoky v Paříži odpovědný. Cítil jsem se, jako bych se zbláznil. Pořád nemůžu pochopit, jak se to stalo, " řekl.

Odsoudili mě, protože jsem muslim a mám vousy

„Všichni vědí, že jsem byl obětí a stejně mě stereotypně po útocích v Paříži odsoudili, protože mám vousy a jsem muslim," dodal. Lidé mu prý doporučili, aby si oholil plnovous a aby se přizpůsobil „evropskému vzhledu". To ale odmítl. „Moje vousy jsou symbolem solidarity s oběťmi, které Asadův režim zabil, je jedno, zda to byli křesťané nebo muslimové, " řekl Abdulláh.

Abdullah ohlásil útok na místní policii. Podle policejní zprávy byl přezkoumán, policie však došla k závěru, že není k dispozici dostatek informací, aby mohlo vyšetřování pokračovat, nejsou prý ani žádní podezřelí. Abdullah bude podle svých slov i nadále pořádat shromáždění ve svém domě. „Koneckonců, všechno, co žádám, je přijetí syrských uprchlíků v západních společnostech," dodal.

Kvůli jménu nechce muslimy nikdo zaměstnat

Devatenáctiletá syrská uprchlice Rama Al-Mettová se přestěhovala do švédského města Göteborg před devíti měsíci. Cítí tam však prý diskriminaci na každém rohu. Řekla, že muži s muslimskými jmény, jako je Mohamed a Ahmad, mají problémy najít si práci. „Mnoho lidi bylo odmítnuto, když se ucházeli o práci v místních obchodech, a to jen kvůli jejich jménu," řekl Al-Mettová. Majitelé obchodů se podle ní obávají, že u nich zákazníci nebudou nakupovat, když budou mít zaměstnance s arabskými jmény.

„Někteří lidé si myslí, že jsme přišli z jiného světa," řekla. Švédové se jí prý ptají na podivné otázky. „Ptají se mě víte, co je telefon? Samozřejmě, že ano! Někteří lidé se na syrské uprchlíky dívají, jako bychom byli kriminálníci, kteří jsou ve Švédsku jen proto, aby zavedli právo šaría," říká.

Když jsem promluvil arabsky, ženy na mě začaly křičet

Mohammed Sahhary (19), žije ve švédském Göteborgu asi rok. „Musíme děkovat Bohu, že nás přivítali ve své zemi," říká o Švédech. Sahhary je díky tomu schopen chodit do školy bez obav z náletů. Nemusí se ani starat o Islámský stát, který se na něj doma zaměřil kvůli tomu, že na sociálních sítích obhajoval myšlenku svobodné a demokratické Sýrie. Sahhary se v současné době učí švédsky, aby mohl dokončit střední školy a začít studovat školu vysokou.

Sahhary vzpomíná, jak stál v řadě v místní tělocvičně a s kamarádem mluvil arabsky. Ani ho prý nenapadlo, že by to lidé mohli pokládat za nebezpečné, ale ženy, které vedle něj stály, na něj začaly křičet: „Zmiz odsud! Nestůj vedle mě!" „Nemluvili jsme s ní. Pořád nevím, proč to udělala," řekl Sahhary.

Sahhary se domnívá, že politika Středního východu, hraje velkou roli v rasismu, kterému čelí Syřané žijících v Evropě. „Většina rasistů ve Švédsku jsou švédští občané, kteří přišli z jiných zemí," řekl Sahhary. Švédští občané íránského původu, kteří podporují režim Bašára Asada, jsou podle něj zvláště nepřátelští. „Když íránský člověk ví, že jste Syřan, okamžitě s vámi zachází jinak," řekl.

Hidžáb není symbolem útlaku, nosím ho kvůli Panně Marii

Rama Raoufová (22) našla nový domov před šesti měsíci v ovci Eggesin v Německu. Nosí hidžáb a odmítá ho sundat i přes ošklivé pohledy a komentáře, se kterými se setkává na ulici. Raouf tvrdí, že většina lidí v Eggesinu, malém městečku severozápadně od Berlína, nepřijímá její hidžáb. „Hodně lidí mi řeklo, že když teď žiju v Německu, měla bych být osvobozena od útisku," řekl. Věří prý, že jsou někteří obyvatelé neonacisté. „Čelíme obtěžování na ulicích," řekla.

Raoufová vysvětluje, že její hidžáb není ani symbolem útlaku ani povinnost, do které ji někdo nutí. „Nenosím hidžáb ze strachu z mé rodiny nebo společnosti. Já ho nosím, protože vzhlížím k Panně Marii jako symbolu skromnosti, " řekla a dodala, že lidé jsou často šokováni, když slyší její odůvodnění. „Syřané tu nejsou kvůli uprchlickým dávám a věcem zadarmo. Dá-li Bůh, jakmile budou mít Syřané vzdělání a příležitosti, půjdou zpět do Sýrie, aby svou zemi obnovil," dodává.

Témata:  uprchlíci,  Sýrie,  rasismus