reklama

Rusko a USA poprvé na stejném bojišti

V době stranických bojů americká média ráda informují o jakékoliv zdánlivé shodě mezi demokraty a republikány a mají zájem na jasné podpoře každé americké vojenské kampaně - bez ohledu na její velikost či rozsah - jelikož téměř vždy vede k nárůstu čtennosti a sledovanosti, konstatuje analytik. Dodává, že ve svém nadšení se někdy mohou společně mýlit média i politici z obou táborů.   

Historik a vysloužilý důstojník Andrew Bacevich nedávno vysvětlil, jak se militarizovala americká kultura na úkor americké armády samotné, připomíná expert. Doplňuje, že takový militarismus, pokud je vyzdvihován politiky a veřejností, kontrastuje s antimilitaristickým vlastenectvím zakladatelů USA, přičemž často vysílá americké vojáky do nebezpečných misí z nepříliš příhodných důvodů.

Trumpův raketový útok na syrskou leteckou základnu sice nevyústil v žádné oběti mezi americkými vojáky, ale akce mohla dost dobře vyústit v to, že Syřané či Rusové přijmout skrytá odvetná opatření vůči americkým pozemním silám v Sýrii, nebo ve skryté pokusy sestřelit americké letadlo, míní Eland. Obává se, že takové akce by značně vtáhly americkou armádu do brutální syrské občanské války, zřejmě eskalovaly konflikt Spojených států s jadernými zbraněmi disponujícím Ruskem a bránily tomu, co má být hlavním cílem - tedy boji proti teroristické organizaci Islámský stát.     

"Ani během korejské či vietnamské války neměly Rusko a Spojené státy oficiálně své síly na stejném bojišti, jako mají nyní v Sýrii," varuje analytik. Ptá se proto, zda větší americké angažmá v Sýrii - z pohledu Washingtonu nepříliš strategické zemi, která je však jedním z mála ruských spojenců - stojí za eskalaci napětí s jediným státem, který kdy představoval existenční hrozbu pro USA.

Eland pokládá otázku, co nastane, pokud americký útok neodradí syrského vůdce Bašára Asada od dalších chemických útoků na vlastní obyvatelstvo. Odvetný úder na syrské letiště, z něhož se údajně vydal letoun na chemickou bombardovací misi, byl navíc podle odborníka ryze symbolickým, jelikož se ukázalo, že ani nedošlo ke zničení tamní runwaye.

Poučení z historie

Pokud nám může historie něco napovědět - a téměř vždy napoví - přímé americké vojenské akce často vedou k ještě silnějšímu vojenskému angažmá v budoucnu, poukazuje Eland. Jako příklad uvádí rok 1981, kdy Ronald Reagan, krátce poté, co se stal americkým prezidentem, nasadil americké ozbrojené síly k provokacím libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, který tehdy organizoval sporadické teroristické útoky v Evropě. V dalších letech následovala série odvetných teroristických útoků, tentokrát na americké cíle, vojenských odpovědí ze strany USA, až Kaddáfí nechal v roce 1988 vyhodit do vzduchu let Pan Am 103 a zabil 270 lidí, včetně 189 Američanů, podotýká analytik.

"Jakmile Spojené státy podniknou přímou vojenskou akci, americké zahraničněpolitické elity ve Washingtonu deklarují, že důvěryhodnost země coby supervelmoci - čti světového policisty - bude ohrožena, až se příště stane něco špatného," pokračuje expert. Dodává, že tento tlak často vede k další eskalaci a zapletení USA.

Trump během své kampaně přitom sliboval, že zůstane pokud možno co nejdál od zahraničních dobrodružství, ale jelikož jediné zkušené osoby na poli zahraniční politiky v jeho administrativě představují generálové, je podle Elenda nasnadě staré klišé, podle kterého vše vypadá jako hřebík, když máte kladivo.

"A proč bylo zabití zhruba 80 lidí chemickou zbraní dramaticky horší než smrt půl milionu Syřanů v krvavé občanské válce, z nichž většina zahynula při náhodném bombardování barelovými bombami se šrapnely či (po zásahu) konvenční kulkou a dělostřeleckým granátem?" ptá se expert. Konstatuje, že i v převratné první světové válce, nechvalně známé plynovými útoky, tvořili usmrcení chemickými zbraněmi jen malé procento obětí, což nyní platí také o Sýrii, kde jsou smrtící plyny zodpovědné jen za zlomek celkového počtu mrtvých.  

Trumpův teatrální útok střelami s plochou dráhou letu je pouze "výlev" k uspokojení amerického národa, tvrdí analytik. Prezident podle něj chce, aby si veřejnost myslela, že USA konečně nějak vystoupily proti zlému Asadovi, který nasazuje chemické zbraně, což z Trumpa dělá zdánlivě tvrdšího muže, než byl jeho změkčilý předchůdce. Takové vnímání je však pouze nebezpečnou iluzí, na jejichž vytváření se Trump rychle stává specialistou, míní Eland. Šéf Bílého domu by tak měl podle jeho názoru ukončit kontraproduktivní "šoumenství" a vrátit se k boji proti Islámskému státu.  

– Globe24.cz

0 komentářů Napište svůj názor

reklama