Adolf Hitler, samotářský outsider, který prošel první světovou válkou na míle daleko od nebezpečí. Je tomu skutečně tak? Je pravda, že právě v této válce si začal uvědomovat své ambice a zde odstartoval svou ctižádostí cestu svého osudu. Pokusíme se vám představit budoucího světového nacistického tyrana v době, o které jste možná tolik nevěděli.
Pojďme se podívat na nejrůznější stránky jeho osobnosti, kterou zachytil britský autor Patrik Delaforce, o nichž jste patrně dosud neměli tušení. Dne 5. února 1914 se Hitler objevil před odvodní komisí v rakouském Salzburku, kde podstoupil lékařskou prohlídku. Rozhodnutí znělo: „Nezpůsobilý pro výkon vojenské služby ani pro službu v pomocných sborech. Důvod: příliš slabý. Neunese výzbroj.“ To byl hlavní důvod, proč se vrátil do Mnichova, kde jej také 2. srpna zachytila optika jednoho z fotografů v rozradostněném davu na Odeonsplatzu v Mnichově. To bylo pět dní, co začala "velká" válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) a budoucí vůdce německého národa uvedl: Moje srdce se naplnilo hrdostí a radostí, stejně jako srdce milionů dalších lidí.
Do armády ale chtěl. Napsal proto petici bavorskému králi, v níž jej požádal o povolení, aby mohl sloužit v bavorské armádě, přestože je rakouský občan. Dostalo se mu kladné odpovědi a tak nastoupil k 16. záložnímu pěšímu pluku bavorské armády. Jeho pluku velel plukovník List a Hitler k této události napsal: „Byla to nejlepší a nejnezapomenutelnější doba celé mé pozemské existence.“ Svobodník Hitler začal sloužit jako kurýr či posel mezi velitelstvím pluku a čelními liniemi. Zajímavé je, že mezi vojáky, se kterými sloužil včetně jeho velících důstojníků, bylo mnoho Židů. V prosinci roku 1914 obdržel řád Železného kříže druhého stupně, v květnu roku 1918 obdržel ocenění velitele pluku za statečnost a dne 4. srpna téhož roku získal řád Železného kříže prvního stupně, jenž byl jen zřídka kdy udělován služebně mladším vojákům nedůstojnických hodností. A právě tato vyznamenání dostal na doporučení židovského pobočníka velitele pluku Huga Gutmanna, který později napsal: Neměl žádné vůdcovské kvality.“Pro spolubojovníky z pluku byl však Hitler samotářský outsider, kterému téměř nikdy nehrozilo žádné větší nebezpečí a který většinu svého volného času strávil malováním obrazů a četbou politických knih. Často se také stával terčem posměchu. Podle jedné z ironických poznámek, které se v dokumentech objevují, měli vojáci z pluku dokonce za to, že by Hitler vyhladověl i v konzervárně, protože by si bajonetem nedokázal žádnou z konzerv otevřít.
V říjnu 1916 byl lehce zraněn u Le Barque, díky čemuž byl hospitalizován v nemocnici v Beelitzu poblíž Berlína. Poté prošel po boku velitele Lista ještě mnoha bitvami. V březnu roku 1916 byl povýšen do hodnosti desátníka. Poté v roce 1918 následovalo další zranění nedaleko města Ypres, když se dostal do palby britského dělostřelectva, jenž Němce decimovalo plynovými granáty. Dočasně přitom přišel o zrak. Nejbližšími druhy mu byli Ernst Schmidt a Heinrich Bachman. U téhož pluku sloužil dokonce i Rudolf Hess, který byl později známý svou krutostí. Hitler byl stále považován za „samotáře“, kupodivu však za statečného a svědomitého.
Témata: Adolf Hitler, II. světová válka, nacisté
Související
5. května 2022 19:14
3. května 2022 3:41
15. dubna 2022 6:46
29. srpna 2020 9:04
24. července 2020 0:17
19. června 2020 14:08
