Zbraně, které udělaly ze Sovětského svazu velmoc? Některé jsou používány dodnes

Sovětský svaz sice byl mocný a dokázal své nepřátele pořádně vyděsit, na druhou stranu to byl represivní režim, který zabil miliony vlastních občanů a který sám sebe viděl v obklopení ideologicky neslučitelných a nepřátelských států. I kvůli tomu udržoval velkou armádu - zdánlivě pro obranné účely. Některé ze zbraní vyvinuté v této éře jsou používány dodnes. Server National Interest přinesl výčet pěti zbraní, která děsily Američany.

AK 47

Avtomat Kalašnikova obrazca 47, česky  Kalašnikovův automat vzor 1947, je spíše znám pod zkratkou AK 47 nebo kalašnikov. Jde o jednu z nejpoužívanějších a nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Vyrobeno bylo asi 75 milionů kusů.

Její tvůrce se inspiroval zejména německou útočnou puškou Sturmgewehr StG-44, která byla také používána ve druhé světové válce, i americkou puškou M-1 Garand. Výhody AK 47 spočívaly v tom, že byla novější, lehčí a měla ráži 7,26 milimetrů. Zbraň byla lehká a bylo možné ji snadno demontovat. Zároveň ale dokázala rychle střílet. V roce 1949 byl AK-47 oficiálně přijat sovětskými ozbrojenými silami a využívala ho i většina členských zemí Varšavské smlouvy. I po šedesáti letech jsou tento model a jeho varianty stále široce používanými a nejpopulárnějšími útočnými puškami na světě.

Ponorky třídy Tajfun

Projekt 941 Akula je třída raketonosných ponorek s jaderným pohonem stavěných v Sovětském svazu v letech 1977–1989. NATO přidělilo této třídě kódové jméno Typhoon (Tajfun). Tento typ stále představuje největší postavené ponorky všech dob. Ponorka je 170 metrů dlouhá a má výtlak 24 tisíc tun. Díky tomu byla třikrát větší než americké ponorky a o 10 tisíc tun těžší než ponorky třídy Ohio.

Tajfuny měly inovativní design, balistické rakety R-39 (RSM-20, SS-N-20 Sturgeon) a šestice torpédometů, z toho jsou dva ráže 650 mm a čtyři ráže 533 mm. Ponorky projektu 941 byly navrženy hlavně pro operace v Severním ledovém oceánu, kde měly vyčkávat pod ledem a v případě vypuknutí jaderné války nepříteli zasadit druhý zničující úder pomocí svých 20 balistických raket nesoucích 200 jaderných hlavic.

Tank T-55

Tento sovětský tank byl vyvinut ve 40. letech jako náhrada za starší typ T-34. Šlo o první zcela novou řadu sovětských tanků, které měly nový trup a závěsný systém, novou věž a byly vyzbrojeny hlavní zbraní ráže 100 milimetrů. T-54 představoval vynikající kombinaci palebné síly, ochrany a mobility. Má velmi nízkou siluetu, díky které je méně zranitelný, síla čelního pancíře je v rozmezí 120–200 mm. Bez přípravy se tank může brodit v hloubce 1,4 m (5,5 m s přípravou). Nevýhodou je omezený prostor pro posádku, dále řidič, střelec i velitel sedí v jedné řadě, případný zásah by tak vyřadil většinu posádky. Na původní T-55 pak navázaly i novější stroje T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90.

Z výrobní linky sjelo 42 až 100 tisíc tanků T-55, Sovětský svaz je vyvážel do celé řady zemí, včetně zemí Varšavské smlouvy, Severního Vietnamu, na Kubu, do Sýrie, Egypta nebo Angoly. Dnes je tento tank sice zastaralý, ale jeho údržba je levná a snadná, takže je stále využíván po celé Africe.

Tupolev Tu-160

Tupolev Tu-160, v kódu NATO označovaný jako Blackjack, je sovětský dálkový strategický bombardér s měnitelnou geometrií křídel z počátku 80. let 20. století. Jedná se o nejtěžší bombardovací letoun na světě. Piloti říkají Tu-160 „bílá labuť” – kvůli bílému povrchovému nátěru. Stroj byl navržen tak, aby byl nenápadný, mohl létat v noci a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Letoun je opticky nápadně podobný americkému B-1 Lancer, který se mu ovšem nevyrovná, protože zatímco TU-160 je skutečně mezikontinentální bombardér, B-1 Lancer má teoretický dolet jen jako prázdný – bez zbraní. Po dlouhém období vývoje první Tu-160 vzlétl 18. prosince 1981.

Výzbroj je nesena ve dvou vnitřních šachtách, z nichž má každá nosnost 20 tun. Další střely typu vzduch-země mohou být umístěny na vnější závěsníky. Hlavní výzbroj bombardéru představuje střela Ch-55SM s konvenční nebo jadernou hlavicí, která má maximální dolet 3000 km. Na dvou interních rotačních závěsnících může být upevněno celkem 12 těchto raket. Alternativní výzbroj představuje 24 jaderných raket krátkého dosahu Ch-15, s maximálním doletem 300 km.

122 mm houfnice M1938

Sovětský svaz se během druhé světové války spoléhal především na dělostřelectvo. Dělostřelecké systémy byla levné, snadno se vyráběly a měly silný vliv na bojišti. Statisticky bylo dělostřelectvo největším zabijákem. U Stalingradu Sovětský svaz nasadil třináct tisíc dělostřeleckých zbraní, během bitvy u Kurska to pak bylo více než 25 tisíc zbraní, minometů a houfnic.

Sovětská houfnice vz. 1938 – ráže 122 mm byla zkonstruována roku 1938, její sériová produkce začala v roce 1940. V letech 1940 - 1955 byly vyrobeno přes 19 tisíc kusů této zbraně, která byla používaná jak za druhé světové války, tak i v konfliktech druhé poloviny 20. století. Dostřel houfnice, kterou obsluhovalo 8 mužů, je až 11,8 kilometru a pětkrát až šestkrát za minutu mohla vypálit střelu o maximální hmotnosti 21,8 kilogramů. Houfnici vz. 38 měl ve výzbroji 1. československý armádní sbor v SSSR, po válce i československá armáda.

Témata:  Ruská armáda,  Sovětský svaz,  zbraně,  Kalašnikov ,  tanky,  ponorky,  Tupolev Tu-160,  tank T-55