Jedna z nejhorších dopravních katastrof dodnes budí hrůzu. Co se stalo v Montblanském tunelu?

Přes 11 kilometrů dlouhý tunel vede pod horou Mont Blanc z Itálie do Francie, jmenuje se Montblanský tunel. Jedná se o jednu z hlavních dopravních cest skrze Alpy. Především Itálie na tento tunel hodně spoléhá – přepravuje jím asi třetinu věcí exportovaných na sever.

Ke katastrofě došlo 24. března 1999, kdy tunelem z francouzské strany projížděl belgický kamion, který vezl margarín a mouku. Do tunelu vjel ve tři čtvrtě na jedenáct dopoledne a brzy se z něho začalo kouřit, čehož si všimli protijedoucí řidiči. Pak si toho všiml i řidič kamionu Gilbert Degrave. Ten proto zpomalil a zastavil na jednom z odpočívadel, v té době byl přibližně v polovině tunelu.

Podle řidiče kamion během 30 vteřin prudce vzplál. Nejbližší detektor ohně den předtím uveden mimo provoz. Degrave novinám Het Laatste Nieuws řekl: „Během půl minuty bylo všechno v plamenech. Utíkal jsem o život a za mnou se rozpoutalo peklo. Ve chvíli se tunel proměnil v pec.“

Odborníci se domnívají, že kamion vzplál tak rychle, protože v palivových nádržích vezl asi 550 litrů nafty, zatímco v nákladním prostoru bylo 9 tun margarínu a 11 tun mouky. Nákladní prostor byl navíc obklopen hořlavou izolační pěnou.

V jednu chvíli prý teplota v tunelu dosáhla teploty 1000° Celsia. Po chvilce požár zaznamenala další čidla a tunel byl v 10:55 zavřený z francouzské strany. Kouř se však rychle šířil, protože byl tunel velmi špatně ventilovaný. Většina ze devětitřiceti obětí zemřela do 15 po začátku ohně.

Hasiči se dostavili poměrně brzy, ovšem přes kouř se pořádně nemohli dostat k samotnému zdroji ohně. Italský celník Pierlucio Tinazzi byl v té době u francouzské strany. Záchranáři vzdávali úsilí o záchranu lidí kvůli kouři, Tinazzi tam však vjel se svou motorkou a zachránil asi 10 z 12 přeživších. Sám pak zemřel, když se jeho motorka prakticky rozpustila na horkém asfaltu

Hasiči požár hasili dlouho a až po dvou dnech ho mohli úspěšně prohlásit za uhašený. Následkem byla vysoká poškození stropu tunelu, obložení tunelu i bezpečnostních prostor. V požáru byly zničeny 2 ambulance, 23 kamionů, 10 aut a jedna motorka.

Po požáru nastala dlouhá vyšetřování, kdy se rodiny obětí domáhaly svých práv. Belgická autodopravní společnost uznala zodpovědnost na tragédii a rodinám vyplatila odškodné. Vyšetřování však byla i proti samotnému řidiči, stavitelům tunelu i automobilce Volvo.

Degrave se bránil, že on za požár rozhodně nezpůsobil a pokusil se zmenšit škody. Na výčitky, že měl kamion zaparkovat do pohotovostního parkovacího místa, odpovídal, že jeho auto bylo na místo příliš velké. Protože byly navíc některé senzory a kamery odpojené, zaměstnanci problém neviděli. To však Degrave nemohl vědět.

Nakonec Degrave dostal 4 měsíce podmíněného trestu, zatímco provozovatelé tunelu dostali 2 roky podmíněně a pokutu 15 000 euro. Příbuzní obětí si mysleli, že tresty byly mírné, ovšem nic s tím udělat nemohli.

Vyšetřovatelé se usnesli, že příčinou požáru byl nějaký venkovní zdroj, který se dostal do jednoho ze vzduchových filtrů nákladního auta. Druhou možností je, že se motor kamionu přehřál. Přikláněli se spíše k první možnosti. Pravděpodobným viníkem tak byla odhozená cigareta. 

Témata:  katastrofy,  nehody kamiónů,  tunel