Putinovo Rusko? Místo Sovětského svazu připomíná karikaturu představ o prohnilém Západu

Přívrženci i odpůrci považují ruského prezidenta Vladimira Putina za restaurátora Sovětského svazu, přestože k tomu nemají moc důvodů.

Představme si, že obyčejný sovětský školák našel stroj času a přenesl se do budoucnosti. Co uvidí v Rusku 21. století? Premiéra Dmitrije Medveděva, jak si dělá legraci z učitelských platů. Šéfa Rosněfti Igora Sečina s novou ženou a novou jachtou za 150 milionů dolarů. Zpátečnické preláty, šířící při podpoře režimu tmářství. Rasisty nazývající černého Američana Baracka Obamu "opicí". Buldozery ničící zakázané západní potraviny. Novináře Dmitrije Kiseljova, který ve státní televizi fantazíruje o přeměně USA v radioaktivní popel. Zkrátka, chlapec by viděl právě ten "zvířecký škleb kapitalismu", kterým ho strašili v sovětské škole.

Ironií osudu nemá Putinovo Rusko nic společného se Sovětským svazem, ale s karikaturou sovětských představ o prohnilém Západu. V Rusku se úspěšně zhmotnily staří protizápadní strašáci, zatímco na Západě už dávno nelze narazit na tak šokující sociální rozdíly, bezmeznou korupci, drsný klerikalismus, rasismus, xenofobii a militaristickou hysterii.

Ani do očí bijící nesoulad Ruské federace se sovětskými ideály nebrání odvolávat se na sovětskou minulost a využívat nostalgii. Samozřejmě nejde o znovuzrození SSSR, ale o hru na SSSR, o propagandistickou simulaci ve stylu fantasy o fiktivní Středozemi či Sedmi královstvích z Hry o trůny. Jenže kremelská hra ničí skutečné osudy a zabíjí doopravdy.

Sázka Kremlu na nostalgii obyvatel se ukázala být nepřekonatelnou. Ať by Sovětský svaz byl jakkoli hrozný a despotický, stejně bude budit sentimentální vzpomínky. Podobně se stavějí k minulosti po celém světě, avšak problém postsovětské nostalgie tkví v jejím využití.

Američan může milovat auta z 50. let, ale kvůli tomu nebude schvalovat mccarthismus či rasovou segregaci. Francouz se může dívat na černobílé filmy s Bourvilem či Gabinem, ale nijak to nezmění jeho vztah ke Čtvrté republice. Zato každá nostalgická maličkost spojená se SSSR - od oblíbených filmů po zmrzlinu za 19 kopějek - se vydává za úspěch sovětského systému a povzbuzuje snění o obrození supervelmoci.

Putin samozřejmě nevrátil vzdychajícím po minulosti ani pionýrské dětství, ani komsomolské mládí, ani nic podobně sentimentálního. Z celého sovětského dědictví převzal ruský režim jen pár rysů: agresivní zahraniční politiku, represivní metody, opěvování Velké vlastenecké války. Ukázalo se, že to stačí, aby davy uvěřily v návrat do minulosti.

Taková je psychologie: vnímaný obraz si upravujeme podle našeho očekávání a zkušenosti. Pár maličkostí pomáhá vidět to, co reálně neexistuje. Stačí načrtnout figurku - a vidíme obrázek človíčka, ke kterému jsme si domysleli chybějící detaily. Stačí nabídnout novou studenou válku, diktátorský režim, veterány ověšené metály - a lid vidí SSSR.

Kremlu na jaře 2014 pomohlo právě to, že obrázek znovuzrozené supervelmoci se domaloval sám. Na Krymu se předem těšili na návrat zlatých časů, kdy poloostrov byl nejprestižnějším z dostupných letovisek. V Donbasu si představovali, jak se vrátí hornická sláva s vysokými platy a všemožnými výhodami. Dění se vnímalo právě tak, protože v nostalgickém vědomí jsou všechna sovětská znamení těsně spjatá: antiamerikanismus s paternalismem, jaderné rakety s jídlem za pár halířů, tanky s absencí oligarchů atd.

Ale ve starém obalu se ukázal zcela jiný obsah: místo laciného salámu přišla devalvace rublu, nezaměstnanost a prudký růst cen. Přehlídky vítězství klidně jdou dohromady s přepychem oligarchů a sociálními škrty. Moskva je sice opět hlavní město, ale to nezvýšilo konkurenceschopnost krymské turistiky. S ruskými tanky se do Donbasu nevrátila Brežněvova éra, ale nejdivočejší rozvrat a chaos.

Jakkoli na Ukrajině proklínáme "sověty", putinská maškaráda postihla nostalgiky více než nás. Trpí zbytečně. Válka rozdupala všechny ideály postsovětského šosáka, závislého na péči státu a panicky se bojícího změn. Místo stability přišly otřesy, místo družby definitivní roztržka mezi Rusy a Ukrajinci, místo sociální ochrany jen Medveděvova slova "Peníze nejsou, ale držte se". Vinou Kremlu miliony lidí, kteří doufali vrátit se do idealizované minulosti, přišly o budoucnost. Žádný návrat do SSSR není možný, je to jen hra. Čím je v ní sázka vyšší, tím hůř dopadne nešťastný homo sovieticus.

Témata:  Rusko,  Sovětský svaz,  Vladimír Putin