Čeká západní civilizaci zkáza? Na kolena nás srazí naše vlastní vypočítavost

Politický ekonom Benjamin Friedman kdysi přirovnal moderní západní společnost ke kolu, který jede díky ekonomickému růstu. Pokud by se tento pohyb dopředu zpomalil nebo zastavil, pilíře, které definují naši společnost jako je demokracie, individuální svoboda, sociální tolerance a další, by začaly být nestabilní a zhroutily by se. Náš svět by se stal ošklivým místem, kde by lidi mezi sebou bojovali o omezené zdroje a odmítli by každého, kdo nepatří mezi jejich nejbližší okruh známých a rodiny. Kdybychom nenalezli způsob, jak dostat kola zpět do pohybu, čelili bychom celosvětovýmu společenskému kolapsu.Takové zhroucení se stalo v dějinnách již mnohokrát a žádná civilizace bez ohledu na vyspělost a velikost není imunní vůči problémům, které mohou vést ke zkáze. Bez ohledu na to, jak dobře se lidé dnes mají, se situace může změnit tařka přes noc. Vynecháme-li stranou živelné pohromy, srážku s asteroidem či smrtelné pandemie, historie nám poukazuje na spoustu faktorů, které přispívají ke kolapsu. Co jsou zač a se kterými bojujeme už dnes? Nemělo by být překvapením, že lidstvo je v současné době na neudržitelné a nejisté cestě - ale kolik času nám zbývá, než dosáhneme bodu, který už nepůjde zvrátit? Není možné předpovědět budoucnost s jistotou, avšak matematika, věda a historie nám mohou poskytnout rady o vyhlídkách západních společností.Safa Motesharrei, vědec na univerzitě v Marylandu, využívá počítačové modely k získání hlubšího pochopení mechanismů, které mohou vést k místní nebo celosvětové udržitelnosti nebo naopak kolapsu. Podle zjištění, které publikovali Motesharrei a jeho kolegové v roce 2014, existují dva faktory, které jsou důležité: ekologická zátěž a ekonomická stratifikace. Ekologická kategorie je obecněji známou a uznávanou cestou k potenciální zkáze, zejména pokud jde o vyčerpání přírodních zdrojů, jako jsou podzemní vody, půda, rybolov a lesy, které ohrožuje změna klimatu.K ekonomické nerovnosti dochází ve chvíle, kdy vládnoucí vrstvy a elity nashromáždí obrovské množství světového bohatství, a jen málo zbude pro obyčejné lidi, kteří je však počtově mnohonásobně převyšují a vydělávají horním vrstvám svou manuální prací. Podle nejhoršího scénáře by došlo ke zhroucení pracující třídy, protože přidělené bohatství jim nebude nadále stačit, což povede ke kolapsu elity, která si neudrží svůj příjem bez podpory pracujících.Již dnešní situace ukazuje, že lidstvo kráčí tímhle směrem. Například 10 procent nejvýdělečnějších firem na světě vyprodukuje víc skleníkových plynů než zbylých 90 procent. Nemluvě o tom, že v mnoha oblastech si lidé stále vydělávají jen 3 dolary na den.Odborníci se domnívají, že náprava situace vyžaduje těžká rozhodnutí, která zcela překračují naše politické a psychologické schopnosti. "Svět v tomto století nevyřeší problém globálního oteplování," říká Jorgen Randers, emeritní profesor Strategie klimatu na BI Norwegian Business School a autor knihy 2052: Globální předpověď na dalších čtyřicet let. "Problém klimatu se zhorší, protože nebudeme schopni splnit to, co jsme slíbili v Pařížských dohodách. Je mnohem méně nákladné udržovat současný stav."

Chudší vrstvy ucítí krizi vždy jako první. Jsou v tomhle pokusnými kanárky, které udržujeme v dolích. Například Sýrie se dlouhá léta těšila vysoké míře plodnosti. Před lety však zemi zasáhly sucha, která způsobila celkovou ekonomickou katastrofu. Nedostatek vody ochromilo zemědělskou výrobu a o práci přišlo mnoho lidí, zejména mladí muži. Lidé z vesnic se uchýlili do měst, která na jejich příchod nebyla dostatečně připravená. V kombinaci s již existujícím etnickým napětím se nespokojenost zvyšovala, až vytvořila živnou půdu pro konflikt, který posléze uchvátil celou zemi v občanské válce.Na případu Sýrie vidíme, že k zániku vede vždy více faktorů. Zde se jednalo o špatnou ekonomickou situaci v kombinaci s dlouhodobým a neovlivnitelným suchem. Historie má i případy, kdy velké státy zanikly vlastní vinou. Třeba Římská říše, která v době vrcholu neukončila svou chuť po rozšiřování a snažila se zabrat víc a víc území. Expanzivní politika je však nákladná a zatěžuje to hlavně občany výběrem daní. Ve 3. století se navíc museli bránit invazím a situace se vymkla kontrole.Podle Josepha Taintera, profesora životního prostředí a společnosti na státní univerzitě, jedním z nejdůležitějších ponaučení z pádu Říma je, že každý systém má svou cenu a potřebuje zdroje, ať už finanční, lidské nebo nerostné. Zhroucení západních společností bude předcházet kolaps chudších zemí, ať už vinou sociálněpolitických změn, válek nebo přírodních katastrof. Obrovské vlny migrantů budou utíkat z úpadkových regionů a hledat útočiště ve stabilnějších státech. Západní společnosti budou muset reagovat s omezeními a dokonce i zákazy imigrace. Miliardy dolarů půjdou na obranu hranic, a zatímco vládní činitelé budou zaneprázdněni "hrozbou" zvenčí, bude klesat životní úroveň jejich vlastních obyvatel a státy skončí stejně jako Řím.Psychologové taky varují, že čím víc se lidé budou cítit ohroženi a pod tlakem, tím víc pak inklinují k hledání identity ve své skupině, ať už je to náboženství nebo etnicita. Jorgen Randers taky říká, že západní civilizace neskončí s velkým třeskem, ale proces je pozvolný. Například si myslí, že Velká Británie upadá už od roku 1918. "Západní společnosti se možná nezhroutí úplně, ale s narůstajícími problémy vymizí současná přátelská politika a spolupráce mezi státy," tvrdí Randers. "Demokratická liberální společnost zanikne, zatímco silnější vlády jako Čína budou vítězi."Katastrofické scénáře však nejsou jedinou cestou, kterou se lidstvo může vydat. Zatímco je jasné, že problémy s chudobou, klimatickými změnami, náboženství a docházení zásob nerostných surovin a fosilních paliv budou palčivé otázky budoucnosti, vše záleží na tom, jak to vyřešíme.

Témata:  Země 1,  chudoba,  katastrofy,  lidé