Co nebo kdo nejvíce ohrožuje demokracii? Odpověď experta vás zřejmě překvapí

Hrozba nekontrolovaného kapitalismu

"I když riskuji obvinění z kulturního imperialismu, tvrdil bych, že zpochybňování liberální demokracie je zdaleka nejpřednější a nejvíce zásadní otázkou, které svět čelí," deklaruje profesor. Varuje, že pokud liberální demokracie nepřežije a nebude vzkvétat, všechny ostatní problémy, jimž čelíme, se stanou ještě palčivějšími.   

Samotný pojem liberální demokracie je podle politologa komplikovaný, jelikož liberalismus je ve Spojených státech spojován s středolevou politikou nového údělu, zatímco jinde - především v Evropě - často vyjadřuje minimální zásahy vlády do fungování kapitalismu. "Ale liberální demokracie je v principu prostá, byť rovněž hluboká myšlenka: důvěra ve vlády vzešlé ze svobodných voleb a všeobecného volebního práva, nezávislá justice a garance svobody projevu, shromažďování, víry a tisku," vysvětluje Doinne.

Někteří libertariáni by zase liberální demokracii definovali jako absenci nejrůznější regulace a redistribuce, poukazuje expert. Souhlasí s nimi, že soukromé vlastnictví je typickým znakem liberálních společností, ale zároveň trvá na tom, že důležitou roli hraje také sociální pojištění, poskytování širokých služeb vládou (mj. vzdělání a zdravotní péče) a pravidla chránící pracující, spotřebitele a životní prostředí. Ve skutečnosti značné nerovnosti, které může produkovat nekontrolovaný kapitalismus, co typicky podkopává liberální demokracii, což se děje i nyní, soudí profesor.

Těm, kdo tvrdí, že liberální demokracie je ryze západní myšlenka, doporučuje Doinne podívat se na Indii, největší světovou demokracii, stejně jako na mnoho zemí v Africe, jižní Americe a jiných částech Asie, kde demokracie buď funguje, nebo se vede boj za demokratická práva. "Liberální demokracie je klíčová pro řešení všech dalších problémů, jelikož předpokládá, že historie je otevřená a svobodní voliči mohou změnit názor a svou vládu," píše odborník. Doplňuje, že utlačované skupiny mají v takovém zřízení právo vystupovat a organizovat se proti nespravedlnosti a existuje prostor pro nové cesty reformování společnosti.

Otázka podle politologa zní, zda nastala krize liberální demokracie. Lze dlouhé dny diskutovat o tom, jestli je slovo "krize" příhodné, a proto se odborníkovi líbí název poslední knihy Ústup západního liberalismu, kterou letos publikoval komentátor listu Financial Times Edward Luce. Bez ohledu na to, jestli jde o krizi, liberální demokracie čelí problémům, částečně i kvůli tomu, že v letech po druhé světové válce přestala vnímat rizika, deklaruje Doinne.

Demokracie musí být přínosná

"Hranice se otevíraly. Globální obzory vábily...Ačkoliv byla historie stále živá, zdála se úsměvnou," cituje profesor působivé dojmy Lucea z doby, kdy jako student navštívil Berlín při pádu zdi. Nyní se ale historie začíná mračit na kdysi pevné demokracie - Maďarsko, Polsko, Turecko a další státy mimo Evropu -, které se posouvají k autokracii, varuje expert. Připomíná, že také Čína nabízí cestu rozvoje a růstu, která nezahrnuje svobodu ani demokracii.    

I tam, kde má liberální demokracie nejsilnější kořeny, získávají prostor autoritářské odnože populismu využívající šířící se nespokojenost, konstatuje Doinne. Za silnou část Luceovy knihy tak považuje popis neschopnosti rozhodujících ekonomických sil řešit stagnaci příjmů střední třídy a manuálně pracujících a cituje tezi: "Světové elity pomohly vyprovokovat to, čeho se obávaly - populistické povstání proti světové ekonomice,"    

V roce 2017 nastal jistý "comeback" liberální demokracie ve Francii, Nizozemsku a podle průzkumů veřejného mínění tomu tak bude i v Německu, přičemž krajně pravicová hnutí jsou - alespoň prozatím - na ústupu, uvádí profesor. Odkazuje na závěry komentátora Washington Post Freda Hiatta, který hovoří o "Trumpově bumerangovém efektu", kdy se ostatní státy údajně poučily z chyby, kterou američtí voliči učinili loni v listopadu.   

Zároveň bychom se neměli přespříliš zatvrzovat srovnáváním současné doby s 30. lety minulého století, varuje politolog. Připomíná závěr historika Iana Kershawa a jeho monumentální práce o dějinách Evropy v letech 1914-1949 nazvané Do pekla a zpět, že tehdy tři pětiny Evropanů žily pod autoritářskou vládou, pomineme-li Stalinův Sovětský svaz.  

"K takové katastrofě máme daleko, ale jsem vděčen Luceovi a dalším, že nás varují, abychom nebrali liberální demokracii za samozřejmou," píše Doinne. Konstatuje, že pokud liberální demokraté začnou být arogantní a zapomenou, že povinností vlád je zajistit podmínky pro šíření blahobytu, budou zde vždy autoritáři nabízející bezpečí a prosperitu výměnou za méně svobody. Liberální demokracii je tak třeba bránit, ale zároveň musí přinášet prospěch, domnívá se profesor.

Témata:  demokracie,  ekonomika