Jak Amerika zahlazovala stopy otroctví? Vzpomínky na krutost jsou živé dodnes

První lodě s osvobozenými otroky se v prvních desetiletích 19. století vydávaly z New Yorku směrem do Freetownu, Sierry Leone a západní Afriky. Tuto imigraci z velké části organizovala Americká kolonizační společnost, kterou v roce 1816 založil Robert Finley.

Jak uvádí internetové stránky history.com, jejím hlavním posláním bylo uskutečnit návrat svobodných černochů zpět do Afriky. Tuto snahu podporoval i americký Kongres. Roku 1819 organizaci věnoval 100 000 amerických dolarů na uskutečnění návratu násilně přesídlených Afričanů, jež se do USA dostali po zákazu obchodování s otroky v roce 1808.

Američané se inspirovali obdobnou snahou Londýna po zrušení obchodu s otroky v Anglii v roce 1772. Britská vláda v roce 1787 vysadila 300 bývalých otroků a 70 prostitutek bílé pleti na západoafrickém poloostrově Sierra Leone. Většina z nich ovšem do dvou let zemřela na následky různých onemocnění a násilných střetnutí s příslušníky místního kmene Temne.

V roce 1792 došlo ke druhému pokusu. 1100 osvobozených otroků, kteří podporovali Británii během americké revoluce a kteří nebyli spokojení s jejich poválečným přesídlením do Kanady, založili pod vedením britského bojovníka proti otroctví Thomase Clarksona město Freetown.

Během několika následujících desetiletí se k nim přidali další tisíce osvobozených otroků z Kanady, ze západní Afriky a ze Západní Indie. V roce 1820 do Sierra Leone dorazili první bývalí otroci z USA. O rok později založila Americká kolonizační společnost liberijskou kolonii, jež se měla stát domovem pro nové imigranty. Nacházela se jižně od Sierry Leone a úmyslně nespadala pod britskou správu, kterou tehdejší Američané vnímali jako konkurenta.  

Do Libérie se nikomu příliš nechtělo

Americká kolonizační společnost se stala terčem kritiky bojovníků proti otrokářství. Ti ji obviňovali, že po odchodu osvobozených otroků instituce otroctví v USA posilovala. Vlastníci otroků se totiž mohli zbavit těch starých, které jednoduše propustili na svobodu a poslali do Libérie. Otrokáři společnost naopak napadali, že její činnost je jen prvním krokem k definitivnímu zákazu otroctví. Většina Američanů afrického původu navíc nebyla příliš nadšená myšlenkou opustit svůj americký domov a usadit se v západní Africe. 

Mezi léty 1822 a vypuknutím americké občanské války se asi 15 000 Afroameričanů usadilo v Libérii. Díky tlaku Spojeného království na USA se jí v roce 1847 podařilo získat nezávislost. Oficiální diplomatické uznání od Američanů získala až o patnáct let později. Stala se tak historicky první demokratickou republikou v dějinách Afriky.

Diskuzní fórum reddit.com položilo historikům jednu zásadní otázku. Proč se Libérie nikdy nestala součástí či přidruženým územím USA?

Uživatel TRB1783 připomíná, že až do 2. poloviny 20. století vláda USA oficiálně zvýhodňovala osoby bílé pleti, kteří jako jediní byli plnoprávnými občany země. Podporovatelé černošské kolonizace Afriky často zastávali názor, že běloši a černoši nikdy nemohou být uvnitř jednoho státu rovnoprávní.

„Řada z nich [migrantů v Libérii] ráda vzpomínala na dětství, přátele a rodinu doma, ale USA také spojovala s krutostmi otroctví. Jejich vztah k Libérii tak nebyl jen pozitivní či negativní. Nový stát jim nabízel politickou a společenskou svobodu, o níž se jim v USA mohlo jen zdát. Na druhou stranu život v Africe ztěžoval nedostatek potravin, nemoci a války,“ píše ve svém příspěvku uživatel EwanEd.

Témata:  historie,  USA,  otroctví