Podnikání v Severní Koreji? Kapitalismus si našel cestu už i sem, vše je tu na prodej

V podstatě se dá říci, že dvacet let sankcí donutily Severokorejci přežívat s tím málem, co mají k dispozici. Kapitalismus zde platí za sprosté slovo, ale s tichým souhlasem vlády v zemi už nějakou dobu kvete černý trh. Sice zde pořád existuje hladomor, hlavně v oblastech mimo hlavní město, ale Pchjongjang zažívá nebývalý stavební boom. Kdo bude bydlet v nových bytech, není jasné, v Severní Koreji však nebude výjimky, když budovy budou po několika let prázdné.

V důsledku velkého hladomoru v devadesátých letech, kdy byla společnost na pokraji kolapsu a občané se museli postarat sami o sebe, se Severní Korea rozvinula do země, kde každý má v podstatě možnost vydělat si peníze všemi možnými prostředky nezbytnými pro přežití. Téměř každá organizace v zemi - ať už vláda nebo soukromá - je nějakým způsobem generátorem příjmů a vyvinula si obranný mechanismus vůči sankcím.

V Severní Koreji je vše na prodej, včetně statusu státní firmy. Země stále přísně zakazuje soukromé vlastnictví, ale pouze na povrchu. Není výjimkou, když na vesnicích vznikají mají neregistrované firmy, které v podstatě skupují vše dostupné na trhu a vytvoří v oblasti monopol. Za jistý obnos peněz si pak zakoupí právo se nazývat státní společností a byznys pak jede o sto šest. V praxi to znamená, že původní majitel je jmenován státním úředníkem, který má na starosti chod podniku. Tímhle způsobem nejenže získá politickou ochranu, svůj obchod pak může rozšířit do všech odvětví.

Severní Korea je obzvláště kreativní v oblasti pašeráctví, nyní mají vytvořenou hustou síť kontaktů - politiků nevyjímaje, kteří se snaží převést potřebné zboží přes čínské hranice. V létě přepravu zařídí lodě přes řeku, v zimě pak nákladní vozy. Nechybí ani malý úplatek pohraniční stráži, aby se dívala stranou. Není přitom možné vymýtit černý trh, protože sám je severokorejskému režimu velmi prospěšný. Bez něj by se ekonomika již dávno zhroutila.

Jeden z pašeráků novinářům pod příslibem anonymity řekl, že má tajnou dohodu s čínskými úředníky. Čas od času obětuje část svého zboží, aby to pro kontrolory vypadalo, že místní vláda koná svou povinnost. Úředníci naplní své předepsané kvóty a výměnou za to odvracejí pohled před zbožím putujícím do KLDR.

Odborníci tvrdí, že Severní Korea je po letech natolik zvyklá na sankce, že radši veškerý obchod provozuje tajně, a to i v případě, že žádné sankce na ně uvalené nejsou. Proto americké restrikce mají jen malý účinek, protože nemůžeme zakázat něco, o čem nevíme, že existuje.

V případě mořských plodů dokonce platí, že pašeráctví je nejvýhodnější způsob prodeje. Ryby a krevety chce mít každý na talíři co nejčerstvější a složitá oficiální administrativa je zdlouhavá a často zadržuje zboží na několik dní, než je propustí dál. Za tu dobu by však jídlo ztratilo na kvalitě a kupce by na čínské straně již nenalezli.

Podle odborníků z celého nelegálního obchodu profituje hlavně Kim Čong-Un. Podnikání v KLDR se neobjede bez úplatků - dáte peníze úředníkovi, aby se nedíval, ten část zaplatí svému nadřízenému, aby byl v bezpečí a takhle to jde pořád nahoru, dokud peníze neskončí u vůdce režimu. Kim Čong-Un má nemalé výhody z tržního hospodářství, které tak tvrdě odmítá jako americký imperialismus.

Témata:  Severní Korea,  kapitalismus,  podnikatelé