Moskva - Před 35 lety, 10. listopadu 1982, zemřel na srdeční zástavu Leonid Brežněv. Málokterý státník se stal terčem posměchu jako on. Hruď pokrytá vyznamenáními, polibky se spřízněnými soudruhy a husté obočí, tak se také vzpomíná na tohoto muže. Část Rusů ale na jeho éru vzpomíná s nostalgií. Pro Čechy a Slováky je tento politik navždy spojen s invazí vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
Zdravotní stav Brežněva se začal zhoršovat již od poloviny 70. let. Brežněv prodělal několik mrtvic, infarktů a klinických smrtí a svůj podíl na neutěšeném stavu sovětského vůdce sehrály i léky a alkohol. Třebaže režim jeho stav tajil, Brežněvova neschopnost vládnout v posledních letech jeho života se stala veřejným tajemstvím. Když zemřel, oficiální tisk o něm hovořil jako o "věrném pokračovateli Leninova díla". V Československu byl v den pohřbu (15. listopadu) vyhlášen státní smutek a vlajky byly vyvěšeny na půl žerdi.
Brežněv se chopil moci v říjnu 1964 a v čele SSSR stál 18 let. Nikdo jiný s výjimkou Josifa Stalina nebyl tak dlouho sovětským vůdcem.
Během druhé světové války byl politickým komisařem a konce války se dočkal jako náčelník politického oddělení 18. armády v Poličce na Vysočině. Ve své knize Malá země (1978) uvedl, že v Československu, na které údajně "trpěl", prožil "nejšťastnější den svého života". Jako sovětský vůdce Československo navštívil třináctkrát.
O důvodech Brežněvova vzestupu se vedou polemiky. Jeho největší devíza byla údajně v tom, že uměl hrát roli prostředníka při konfliktech uvnitř strany a přitom budil dojem člověka bez ambicí. "Ten neznepokojoval nikoho, nechtěl nic měnit, nic inovovat a nikoho nekritizoval - prostě se opřel o aparát," napsal historik a analytik Václav Kotyk. Za jeho vlády začalo stagnovat sovětské hospodářství a SSSR pokračoval ve zbrojení. Patří k ní také takzvaná Brežněvova doktrína, která přisuzovala Moskvě právo zasahovat v jiných státech východního bloku při "obraně socialismu". Výsledkem byl rok 1968 v Československu a vpád Sovětů do Afghánistánu v roce 1979.
Na druhou stranu se sešel s několika prezidenty USA a se svými americkými protějšky podepsal několik odzbrojovacích smluv (SALT 1 a 2). Byl také jedním ze strůjců politiky uvolnění a vývozem surovin zajistil v zemi relativně slušnou životní úroveň. V roce 1980 se v Moskvě konala letní olympiáda, která byla poznamenána bojkotem některých západních zemí kvůli Afghánistánu.
Od konce 70. let však kvůli zhoršujícímu se stavu Brežněva zemi údajně řídili ministři zahraničí a obrany Andrej Gromyko a Dmitrij Ustinov a šéf KGB Jurij Andropov. Pokračovateli jeho éry se stali Andropov a Konstantin Černěnko, kteří záhy zemřeli. V roce 1985 byl do čela KSSS zvolen Michail Gorbačov, který zahájil v zemi revoluční změny. Ty však vedly k rozpadu sovětského impéria.
K Brežněvovi patřila i touha po vyznamenáních, okázalých poctách a drahých autech. Jeho vášní byly údajně i ženy nebo lov, kterému se věnoval i během svých návštěv Československa. V roce 1969 přežil pokus o atentát.
Témata: Leonid Brežněv, Sovětský svaz, historie, okupace 1968
Související
25. srpna 2019 20:09
18. dubna 2019 16:49
12. dubna 2019 19:41
25. května 2018 17:58
5. března 2018 8:10
16. března 2017 16:10
