Co spustí třetí světovou válku? Finanční analytik překládá možný scénář

Shea poukazuje na to, že většina lidí předpokládá, že bez velké ekonomické katastrofy, jako byla Velká hospodářská krize, nemají mocnosti důvod vést války. Podle něj však zapomínají na to, že první světová válka vznikla v době, kdy většina zúčastněných států byla na svém ekonomickém vrcholu – např. Britské impérium. Ekonomická prosperita tedy sama o sobě nezajistí, že k válce nedojde.

Nicméně, v uplynulých letech, po druhé světová válce, k žádnému takovému konfliktu nedošlo, ačkoliv ekonomická situace se průběžně měnila. Podle Shea je tím důvodem naprostá ekonomická a vojenská dominance USA. Svědčí o tom fakt, že v době soupeření se Sovětským svazem byl svět mnohem víc na prahu světové války než to bylo v poslední dvou dekádách po jeho rozpadu. Jakékoliv konflikty, které USA vedou, jsou v podstatě regionálního významu a nezdá se, že by mohly přerůst  globální konflikt.

Zdroje konfliktu

Nyní však dominance USA začíná být zpochybňována. Na trůn se pomalu a jistě dere Čína. Je už druhá, co se týče ekonomické váhy, ačkoliv její HDP na obyvatele je stále z globálního hlediska poměrně nízké. Dá se očekávat, podle současných ukazatelů, že to se bude měnit a že Čína předstihne USA jako největší ekonomiku světa.

Z hlediska vojenského rozpočtu je na druhém místě za USA, ačkoliv stále Spojené státy věnují výrazně větší částku na obranu - 611 miliard dolarů, což je stále více než kolik věnuje osm dalších největších investorů do obrany (Čína, Rusko, Saúdská Arábie, Indie, Francie, Velká Británie, Japonsko a Německo – celkově věnují na obranu 595 miliard dolarů). Čína věnuje na svou obranu méně než 2% svého HDP, nicméně, opět se dá očekávat, že s ekonomickým rozvojem bude své vojenské kapacity rozšiřovat a dohánět USA.

Číně tedy bude ještě trvat, než se stane silnější či stejně silnou jako USA, což dává naději, že se nebude chtít pouštět do žádných válek a ani USA se nebudou cítit ohroženy. V první světové válce spolu válčily státy, které byly vojensky na poměrně podobné úrovni – proto válka připomínala vyčerpávají šachovou hru. Nicméně, Shea se domnívá, že právě oblast her by nás mohla varovat před optimistickou myšlenkou, že třetí světová válka je věcí vzdálené budoucnosti, která nikdy se nemusí stát.

Proč by začala třetí světová válka?

Shea upozorňuje na princip tzv. zpětné indukce. V teorie her označuje zpětné uvažování o budoucím možném bodě v přítomnosti, kdy je vymýšlena nejlepší optimální strategie. Shea dává příklad dvou hráčů, kteří si uvědomují, že spolupráce přináší víc prospěchu než konflikt. Nicméně, jak neustále opakují hru, dojdou postupně k závěru, že v některém budoucím bodě je konflikt nevyhnutelný a pozmění podle toho svoji celkovou strategii a začnou už nyní se připravovat  - a vést – onu budoucí „válku.“

Podle tohoto principu tedy USA se mohou rozhodnout, že Čína jednou v budoucím bodě se nevyhnutelně stane vojenským protivníkem a rozhodnout se na ní zaútočit dříve, dokud jsou ještě „na koni.“ Čína též může dojít k závěru, že musí vojenskou a ekonomickou propast mezi ní a USA uzavřít co nejrychleji.

Výbušné situace

Zatím současné podmínky spíše nutí obě strany ke spolupráci, vzrůstající napětí ale dominantní supervelmocí (USA) a nastupující supervelmocí (Čína) však mohou dosavadní hru obrátit. Jednou z oblastí, kde se o tom bude rozhodovat, je Jihočínské moře. Čína je následkem své geografické polohy velmi závislá na námořním exportu a kontrla Jihočínského moře je pro ni tedy jednou z klíčových priorit. Nicméně, jsou to USA, které tuto oblast vojensky chrání. V budoucnu tak může nastat situace, kdy ekonomicky silnější Čína bude stále spoléhat na vojenskou ochranu v oblasti od USA, což jak podotýká Shea, má velmi výbušný potenciál.

K válce mohou přispět i osobnosti a přístupy obou vůdců těchto zemí. Ačkoliv se na posledním setkání „plácali po ramenou“, ve skutečnosti se ukázalo, že mají odlišný pohled na globalizaci a své ekonomické zájmy. Zatímco čínský prezident považuje globalizaci za nezvratný trend, Trump si stěžoval, že současné její nastavení ohrožuje ekonomickou prosperitu USA.

Znepokojivá jsou tyto slova zvláště v kontextu jejich domácí podpory – Trump byl i s tímto přístupem zvolen, což ukazuje, že americká veřejnost je ochotná bránit své zájmy za každou cenu. Čínský prezident též byl opětovně zvolen na posledním sněmu strany, aniž by musel čelit vážnému protikandidátovi, což ukazuje, že Čína považuje za nutné mít silnou, autoritářskou vládu – a důvodem může být, že očekává nejistou budoucnost, ve které bude potřeba rozhodného vedení. Jak odhalila vražda Františka Ferdinanda d'Este, napětí mezi dvěma mocnostmi může vzplanout velmi rychle.

Severní Korea může být takovým spouštěčem. Čína by jen nerada viděla její pád a americké vojsko na jejím území, totéž prakticky platí pro USA – čínská armáda v KLDR by jen potvrdila podezření místních válečných štváčů, že to Čína stojí za iracionálním chováním KLDR. V obou případech by globální konflikt mohl být na pořadu dne, tvrdí Shea.

Témata:  USA,  Čína,  válka