reklama

Zmar od roku 2001

Americký viceprezident Mike Pence se nedávno vrátil z návštěvy Kábulu v Afghánistánu, kde prohlásil, že americké ozbrojené síly jsou v zemi proto, aby "přihlížely", poukazuje analytik. Nyní by podle něj mělo být jasné, že bez ohledu na množství bomb, které v zemi USA svrhnout, zhruba 15 tisíc amerických vojáků nepřinese vojenské vítězství, což ostatně dříve nezvládl ani stotisícový sbor.

"Současný počet vojáků stačí k zamezení pádu vlády v Kábulu, ale nic víc. Beze změn nový plán Trumpovy administrativy jednoduše přidá čtyři roky k strategickému zmaru, který zažíváme od roku 2001," nebere si servítky Davis.

Ministr obrany USA Jim Mattis zase tvrdí, že ačkoliv koaliční síly osvobodily veškeré oblasti v Iráku od Islámského státu (IS), džihádisté stále představují hrozbu pro stabilitu těchto území, a proto plánuje ponechat americké síly v zemi na dobu neurčitou, připomíná bývalý důstojník. Dodává, že podle generála Josepha Votela by americké jednotky měly zůstat na nespecifikovanou dobu také v Sýrii, aby pomohly arabským a kurdským milicím zamezit obnově IS a nastolit pořádek.

Z pozice vojáka, který sloužil jako americký instruktor u iráckého pohraničního praporu, Davis zdůrazňuje, že takový výcvik v oblastech Sýrie kontrolovaných pouze četnými milicemi prakticky nemůže jakkoliv zabránit obnově jakékoliv organizace a ještě méně pomoci při nastolení pořádku.

"Setrvání v Iráku, Sýrii a Afghánistánu, navzdory sebevědomým ujištěním mnoha vojenských a vládních představitelů, tam nepřinese ani stabilitu, ani neposílí americkou bezpečnost," deklaruje analytik. Za nejlepší cestu k ochraně amerických zájmů, zachování vitality amerických ozbrojených sil a ukončení dvou dekád strategických selhání označuje úspěšné ukončení misí a stažení vojsk.

USA utrácejí každoročně mnoho miliard, umírají a zranění utrpí desítky amerických vojáků, zatímco vojenský výcvik a pozornost se odvrací od přípravy na potenciálně existenční boj proti schopným nepřátelům, jen aby se vedly operace, o nichž nám důkazy a střízlivé analýzy říkají, že selžou, konstatuje Davis. Americké administrativě proto doporučuje několik kroků, které mohou toto neustálé strategické tápání ukončit.

Hrozí narušení americké akceschopnosti

Washington předně musí nastavit rozumný časový rámec - okolo 24 měsíců - a informovat Kábul i ostatní spojenecké země, že své vojenské úsilí v Afghánistánu ukončí, deklaruje někdejší důstojník. Vysvětluje, že afghánské vládě by se dostaly celé dva roky vojenské podpory na všech úrovních, aby si doma udělala pořádek a podnikla veškeré potřebné akce k nastolení zodpovědnosti za bezpečnost ve vlastní zemi, načež by v řádu 12 měsíců došlo ke stažení všech amerických bojových jednotek.

Zadruhé, Bílý dům by měl nařídit Pentagonu, aby stáhl veškerý americký personál a vybavení ze Sýrie, a to nejpozději do 90 dnů od vydání rozkazu, tvrdí odborník. Za třetí bod pak označuje prezidentský rozkaz ministrovi obrany, aby prezentoval plán na stažení všech amerických vojenských příslušníků z Iráku, který by byl naplněn do šesti měsíců od vydání.    

"A nechte mě ihned odmítnout nepodloženou poznámku, že stažení americké armády vytvoří vakuum, které skokově zaplní američtí nepřátelé, a že americká bezpečnost v důsledku toho utrpí," píše Davis. Konstatuje, že předně je těžko představitelné, jak jiná globální mocnost dychtivě nahrazuje americké angažmá, které doteď přinášelo jen neustálá a nákladná selhání.

Chaos na Blízkém východě není ničím novým, panoval již během obou funkčních období Ronalda Reagana a bude pokračovat i po americkém ústupu, zdůrazňuje analytik. Deklaruje, že americká přítomnost tento chaos nezmenšuje, ale naopak ho může zhoršit a pokud Donald Trump nepodnikne výše popsané kroky, mise v Iráku, Sýrii i Afghánistánu budou donekonečna pokračovat bez výsledku a povedou k pomalému vykrvácení amerického rozpočtu.

Situace může navíc ohrozit schopnost USA reagovat na velké nepředvídatelné události, spojené například se Severní Koreou či Ruskem, a proto je nutné uznat jasné důkazy, že dvě desetiletí amerických vojenských operací na Blízkém východě a v Afghánistánu přinesly jen strategické neúspěchy, apeluje vysloužilý důstojník. Dodává, že cena za zbytečné a horlivé vedení zahraničních vojenských operací, jejichž důsledkem jsou jen strategické nezdary, je příliš vysoká, a je tedy nutné ji nahradit racionální politikou, která bude Americe ku prospěchu.