V Thajsku je mnoho matek přesvědčeno, že znalost plavání zvyšuje riziko, že se dítě utopí, podotýká technický ředitel z organizace Alliance for Save Children Michael Linnan. Podle něho je běžné, že v této části světa umí plavat jen asi pětina populace, v těch chudších zemích dokonce ještě méně. Platí to i pro námořníky, rybáře a další profese neodmyslitelně spjaté s vodou.
Zpráva thajského ministerstva zdravotnictví z roku 2014 konstatuje, že utonutí je hlavní příčinou úmrtí dětí ve věku do 15 let. Denně v Thajsku utonou v průměru čtyři děti, což je až patnáctkrát více než v některých rozvinutých zemích.
Linnan řekl, že Thajsko v posledních letech udělalo mnoho v prevenci dětských úrazů. Doufá, že případ jeskyně Tcham Luang Nang Non bude právě tou lekcí, která poukáže na to, že v prevenci utonutí je třeba udělat víc.
O tom, jak s chlapci, kteří jsou ve věku mezi 11 a 16 lety, pracovat po záchraně, řekla listu The Guardian dětská psycholožka Andrea Daneseová. Psychiatrické problémy se podle ní objeví v minimu případů, ale psychický stav chlapců bude i tak nutné určitý čas po vysvobození sledovat.
"Po tak dlouhém čase stráveném v podzemí se může objevit mírná zmatenost, podobně jako v případě pásmové nemoci," říká Daneseová. Rodičům by se mělo dostat odborné rady, jak s chlapci jednat. Hlavně je třeba děti ujistit, že nebezpečí skončilo a že je správné pociťovat po tak děsivé zkušenosti emoce. "Mnozí z nich budou projevovat silné emoce. Mohou být plačtiví, může se objevit vznětlivost i závislost. U většiny to do několika týdnů vymizí," sdělila Daneseová.
