reklama

Skončená válka

Často slýcháme, že ruská politika se nevyhnutelně ubírá doleva a že ruský politický systém se musí změnit a nalézt prostor pro skutečnou levicovou stranu, poukazuje Kolesnikov. Domnívá se, že ve skutečnosti jde o skončenou válku a boj dnes probíhá jinde.

"Pochopitelně, Rusové nemají radost z problémů jako zvyšování důchodového věku," pokračuje odborník. Vysvětluje, že vyjadřují své rozhořčení, jak to je možné, například podporou kandidátů komunistické strany a krajně pravicové Liberálně-demokratické strany Ruska v posledních regionálních volbách, ale doleva inklinující protest by neměl být zaměňován za touhu po socialistické revoluci.

Úspěch opozičních kandidátů v zářijových regionálních volbách byl spíše volbou proti prokremelské vládnoucí strany Jednotné Rusko než podporou komunistů, míní analytik. Dodává, že Rusové nebyli pouze nespokojení s vládní penzijní reformou, ale také s tím, že vláda porušila základní bod nepsané společenské smlouvy z Putinovy éry - nesahat na sociální systém.

Paradoxně, ač podpora Jednotného Ruska klesá, levice neposiluje na jeho úkor, zdůrazňuje expert. Odkazuje na průzkum Levada Center, podle něhož bylo ještě v prosinci loňského roku 37% voličů připraveno hlasovat pro Jednotné Rusko, avšak strana letos získala jen 28%, zatímco podpora levicové Komunistické strany a strany Spravedlivé Rusko zůstala stejná, 9%, resp. 3%, stejně jako se nezměnila jedenáctiprocentní podpora Liberálně-demokratické strany Ruska.

"To naznačuje, že nejsme svědky rostoucí poptávky pro levicové straně, ale spíše obecné krize stranického systému," soudí Kolesnikov. Připomíná, že loni v prosinci nechtělo jít k volbám 17% respondentů, avšak jejich počet do září 2018 narostl na 22% a v posledních průzkumech také 7% voličů vyjádřilo ochotu k volbám přijít, ale odevzdat neplatný lístek.  

Důvěra v ruské politické strany je extrémně nízká a z 19 dotazovaných institucí věří Rusové méně pouze velkým korporacím, uvádí analytik. Za příčinu považuje skutečnost, že stranický systém v Rusku je dlouho mrtvý a současný výběr voliči nenabízí nic zajímavého, což nemůže vyřešit vládní rozhodnutí vytvořit nové pseudostrany, protože Rusové chtějí skutečně nové subjekty a myšlenky.

Volání po změně

Ruská veřejnost chce sociální spravedlnost, ale její politický entusiasmus umdlévá v důsledku absence politické a hospodářské soutěže a částečně i nových tváří, myslí si expert. Rusové podle něj chtějí změnu, což vyplývá z průzkumu ze srpna 2017, na kterém se Kolesnikov sám podílel - 42% respondentů tehdy podporovalo radikální změny, 41% změny postupné. Letos v květnu pak Levada Center položilo Rusům stejnou otázku, přičemž počet těch, kteří chtějí radikální změny, stoupl na 57%, zatímco pozvolné změny podpořilo jen 25% respondentů.

Bližší pohled podle analytika ovšem odhaluje, že ti, kteří podporují radikální změny, nemají o svých cílech příliš jasno. "Lidé prostě chtějí uniknout z Bermudského trojúhelníku inflace, nízkých příjmů a rizika nezaměstnanosti. V tomto směru by byli šťastní, kdyby prapor změny nesl Putin, bývalý ministr financí Alexej Kudrin či vůdce Komunistické strany Gennadij Zjuganov - nebo Stalin," píše Kolesnikov. Vysvětluje, že mnoho z Rusů, kteří letos volili v prezidentských volbách Putina, od něj neočekává roli pouhého garanta, že nebude hůř.

Pro Rusy s nízkými očekáváními je sice "nemůže být hůř" synonymem "je lépe", přesto však společenské nálady zhořkly v důsledku nedávných opatření v sociální oblasti, což je zcela pochopitelná reakce za situace, kdy lidé vidí, jak si stát plní vlastní kapsy a zároveň přiživuje sociální nerovnosti, konstatuje odborník. Úvahy podle něj znějí takto: Pokud daně, které vláda vybírá, mohou být použity k financování čehokoliv, včetně rozbíhajícího se závodu ve zbrojení s USA, jak může veřejnost věřit státním projektům, například vytvoření nové politické strany?

Nové podhoubí volající po změně je v Rusku označováno za populismus, ale jde o proces podobný tomu v Evropě, kde levicové strany nahrazují populistická hnutí a politici, kterým se daří využívat levicový i pravicový diskurs, vysvětluje expert. Dodává, že v Rusku navíc aktuální požadavky změn nejsou jasně artikulovány, jelikož chybí vůdce, organizace a ideologické zabarvení.

Těžko lze označit za populistu někoho, kdo žádá pouze základní míru sociální spravedlnosti od politického systému, který funguje přinejlepším neefektivně a často se obohacuje z peněz daňových poplatníků, aby si následně opět koupil jejich loajalitu, tvrdí Kolesnikov. Konstatuje, že takový politický systém postrádá vnitřní smysl.  

"Nemoc však lze vyléčit. Dvojitá dávka medicíny 'soutěže a obměny' může alespoň pomoci pacientovi dostat se z deprese, pokud ovšem není cílem vlády uměle udržovat pacienta v takovém stavu," uzavírá analytik.

reklama