reklama

V roli největšího posměváčka Evropy si nyní užívají Italové. „Žluté vesty vydržte!“ vzkázal francouzskému protestnímu hnutí italský vicepremiér Luigi Di Maio. Ještě více s přisadil ministr vnitra Salvini. Ten do Francie vzkázal „Podporuji čestné občany protestující proti prezidentovi, který vládne proti svému národu.“ Italové si Macronovo problémy užívají více než vítězství Squadry azzury na mistrovství Evropy.

Macron, který tak rád a s chutí peskoval italskou vládu za všechno, co provedla má problém a je z něj prakticky vyvrhel nejen ve Francii, ale i v Evropě. Tichou radost a uspokojení nad tím pociťují naprosto všichni. Frenetický Francouz si za svoji krátkou kariéru udělal mnoho nepřátel, ale prakticky žádného přítele. A nejvíce to od něj schytávali Italové. A ti mu jeho pokrytectví s chutí vracejí. Macron rád cupuje Italskou přistěhovaleckou politiku, a především ministra Salviniho. Sám sebe pasoval do hráze proti populismu a bojovníka za lidské chování s uprchlíky.

Brzy se ukázalo, že to u Macrona zase s lidskými právy není tak žhavé. Francie vloni zavedla zákon, podle kterého za nelegální překročení hranic hrozí rok vězení, sociální dávky migrantům klesly, a i šance na získání azylu dnes ve Francii pro migranty není valná. Již vloni si Salvini Macrona vychutnal, když Italové přistihli francouzské četníky, jak vysazují zpět uprchlíky v italském lese. Salviny francouzského prezidenta totálně zesměšnil.

Italskou škodolibou radost znásobila ještě jedna zpráva. Původní italský rozpočet počítal s rozpočtem kolem 2,4 % HDP, což by porušilo pakt Stability a vystavilo Řím možným sankcím Bruselu. Největším kritikem italské nezodpovědnosti byl opět Macron, který volal po tvrdém postoji k italskému dluhu. Nyní o zrušení zvýšení spotřební daně na paliva je v problémech a pod palbou bruselské kritiky Paříž. Z kritiků se stali Francouzi rozpočtovými hříšníky. A nejen Itálie se královsky baví.

A není sama, kdo má radost z pádu druhého. Belgický premiér Charles Michel s chutí a intenzivně kritizoval V4 za nesolidárnost v otázce uprchlíků, ba vyhrožoval vypuzením ze Schengenského prostoru. Když o pár dní později padla jeho vláda kvůli sporům okolo Paktu OSN o migraci, mnozí politici z V4 s na Michelovi doslova smlsli. A stejné tiché uspokojení pociťují i při každé zprávě o problémech s migranty v zemích, které přijímaly.

V těchto dnech se v Bruselu zlobí na Washington a prezidenta Trumpa zato, že snížil status diplomatů Evropské unie na zástupce organizace a nikoliv státu, jak se tomu těšili dosud. EU není stát, nemá jednotnou zahraniční politiku a diplomatická mise často rozhodně za všechny nejednala. Snížení diplomatického zastoupení na status organizace je pochopitelný. Brusel se sice může zlobit, že se ocitl na stejné úrovni jako Africká unie, ale je evidentní, že vnější, a především vnitřní chování členů Unie, si vyšší uznání prostě nezaslouží.  EU si prostě musí zvyknout, že není pupkem světa natož dokonalá. 

 

8 komentářů (Poslední 11.01. 12:13) Napište svůj názor

reklama