Macron chce opět překopat EU. Jenže už nikoho nebaví

Co vlastně Macron Evropě sděluje? Kontinent se podle něj dostal do největšího nebezpečí od dob 2. světové války a hrozí mu díky vzestupu nacionalistů rozpad vše zaštiťující organizace, tedy EU, a dokonce válka! Naštěstí je zde Macron, který nabízí řešení. Základní ingrediencí Macronova receptu je více Evropy. V první řadě navrhuje vytvoření Evropské agentury pro ochranu demokracie. Do té by měly všechny státy EU poslat svoje odborníky. Ti by pak hlídali, zda se do voleb nevměšují mimoevropské státy, nefinancují evropská politická hnutí nebo se je nesnaží ovlivnit kampaní po síti. Agentura by také mazala veškeré projevy nenávisti na internetu a bránila kyberútokům.

Macron chce také prosadit reformu Schengenu a azylového řízení. To by mělo být pro celou Evropu jednotné a všechny státy by se měli podílet na řešení problému s uprchlíky. Kdo se odmítne na solidárně podílet, ze Schengenu vypadne. Měla by také vzniknout evropská pohraniční stráž. Pan prezident se jen zapomněl zmínit, co s dnešním Frontexem, který již takovým zárodkem pohraniční stráže EU je. 

Vábničkou na podporu EU ze strany občanů má být „sjednocená sociální síť“, ať už si tedy pod tím představíme, co chceme, a „evropská minimální mzda“, ovšem upravena podle potřeb státu. V ekonomické sféře je třeba uplatňovat princip „EU first“. Tedy přednost před americkými a čínskými firmami by měly mít ty evropské. Na posílení Evropy by také měly vznikat gigantická konsorcia schopná konkurovat globálním nadnárodním firmám. Naopak moc amerických internetových firem jako Google nebo Facebook by měla být zlomena.

Měla by vzniknout i evropská klimatická banka, která by financovala ekologické projekty po celé Evropě. Měly by být naplánovány další limity na emise a prodejci skleníkových plynů do roku 2050. Vzhledem k tomu, že mnohé státy, včetně Francie a Německa, mají problém plnit stávající limity do roku 2035, je to skutečně revoluční návrh. Stejně tak by měly být zpřísněny normy na potraviny a jejich kvalitu. Evropané by měli žít z plodů své práce a Evropa by měla stát na třech pilířích: svobodě, ochraně a pokroku!  Tak pravil Emmanuel Macron.

Francouzský prezident nepochybně očekával bouřlivou reakci, jaká byla v roce 2017 na jeho projev ze Sorbonny nebo alespoň souhlasnou reakci jako na jeho loňský projev z Cách. Nesouhlas nebo výsměch, který následoval na „Renesanci“ rozhodně nečekal. Velmi vlažná reakce přišla od nejvyšších představitelů EU.  Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker označil dopis za „Macronův důležitý příspěvek do evropské debaty“. Donald Tusk poděkoval za starost o bezpečnost a německá vláda slovy její mluvčí „podporuje angažovanou diskusi o směřování Evropské unie“. Vše se dá číst, jako „Děkujeme za hezké slohové cvičení. Tak zase někdy příště!“

Přišli ovšem i reakce daleko tvrdší.  Annegret Krampová-Karrenbauerová, předsedkyně CDU/CSU rovnou odmítla vznik dalších agentur a zavedení minimální evropské mzdy. "Evropský centralismus, evropský etatismus, sdílení dluhů, evropeizace sociálního systému a minimální mzda by byly špatnou cestou," napsala v sobotu Krampová-Karrenbauerová. Evropskou demokratickou agenturu, ovšem s jinými pravomocemi a náplní by však podpořila. Jednotná migrační politika je pro ni nesmyslná a neprosaditelná. Schengen by měl být posílen, a především by měla být posílena ochrana vnějších hranic.

Pohlazení pro Macrona je i souhlas se vznikem evropských technologických gigantů. Po pohlazení ovšem jak už to bývá často následuje facka. Nyní následovaly rovnou dvě! A obě jsou pro Macrona tentokrát obzvláště tvrdé a citlivé. Šéfka CDU/CSU v první řadě navrhuje zrušení štrasburského sídla Evropského parlamentu, čemuž se Paříž po léta brání, neboť je to symbol její síly a prestiže v rámci EU. Druhá facka je ještě tvrdší: Krampová-Karrenbauerová se připojuje k návrhu, aby Paříž přenechala své místo v Radě bezpečnosti OSN EU. Macron se sice tváří jako Evropan, ale je i Francouz, a ví, že pokud by toto dopustil, osud Ludvíka XVI., je vedle toho, co by čekalo jeho, procházka růžovou zahradou.  

Premiér Andrej Babiš se Macronovu manifestu rovnou vysmál. Ten dopis označil za líbivě prezentovaný, ale úplně mimo realitu. „Už jsem vypozoroval, že když Francie říká více Evropy, myslí tím ve skutečnosti více Francie,“ prohlásil český premiér. A lze říci, že tentokrát přesně trefil hřebík na hlavičku. Macron se nesnaží ani tak o reálnou reformu EU jako spíše o zvýšení své reputace a zlepšení svého image jak na zahraničním, tak domácím politickém hřišti.

Doma jeho oblíbenost klesla za dva roky v úřadě do hloubek neoblíbenosti, kterých mnozí francouzští prezidenti nedosáhli ani po deseti letech v úřadě. Bouře žlutých vest sice oslabují, ale stále trvají. Francouzská společnost je nespokojená a mnozí předpovídají ještě větší sociální protesty. Na mezinárodní scéně Francie i díky tomu oslabila. Přestože se podařilo podepsat smlouvu z Cách, která má upevňovat spolupráci s Německem, slova předsedkyně CDU/CSU a nejpravděpodobnější nástupnice Angely Merkelové ji fakticky zmrazily a poslaly do archivu.

Macron se ocitl v pozici legendárního Jakešova kůlu v plotě. Doma ho nemůže velká část francouzské společnost ani cítit. V zahraničí se svou frenetickou aktivitou, nápady, které ovšem neměl sílu prosadit, neboť byly nerealistické, a svými výroky, kterými si znepřátelil téměř všechny evropské země, absolutně znemožnil. Pokus o překonání domácích problémů úspěchem na mezinárodním poli nevyšel. Macronova „renesance“ skončila dříve, než začala. A sám francouzský prezident se ztrapnil ještě více než dříve. V jeho případě skutečně platí mlčeti zlato. Jedině tak má drobnou šanci v relativním klidu dokončit mandát.  

Témata:  Emmanuel Macron,  EU,  Francie,  Annegret Krampová-Karrenbauerová,  Andrej Babiš,  Jean-Claude Juncker,  Donald Tusk