Ruská agresivní politika je výrazem slabosti, ne síly. Přesto je třeba s Kremlem jednat, tvrdí profesor

„Ruská agresivní zahraniční politika je výrazem slabosti, nikoliv síly, ale měli bychom zemi stále považovat za významnou sílu. Rusko nemá v současné době velký zájem o dialog, ale měli bychom ho zaplavit nabídkami dialogu a angažovanosti. Rusko se snaží být nepředvídatelné, ale měli bychom se pokusit udělat vše, co můžeme, aby byl náš vztah více stabilní, transparentní a předvídatelný. Rusko porušilo mezinárodní právo, ale měli bychom být demonstrativně pozorní k mezinárodním dohodám. Rusko se chová jako protivník Západu, ale měli bychom i nadále neustále hledat způsoby, jak ho konstruktivně zapojit," myslí si Ischinger.

Může to podle něj sice znít paradoxně a nemusí to každému dávat okamžitě smysl. „Ale to je ta správná cesta pro Západ, pokud chceme bránit naše zájmy a hodnoty. Naše síla nám umožňuje udělat dlouhý krok, ukázat strategickou trpělivost – a vyhnout se pádu do propasti. Takový přístup je rovněž oprávněný vzhledem k veřejnému mínění v Evropě. Reakce na slova německého ministra zahraničí Frank-Waltera Steinmeiera týkající se varování před „chrastění šavlemi" jasně ukázaly, že existují silné pro-ruské a anti-NATO proudy v německém i evropském prostoru. Velmi negativní ruské reakce na summit NATO – se kterými je třeba počítat - by mohly dále prohloubit propast," varuje před pátečním jednáním.

Riziko eskalace je vysoké - a my musíme udělat více pro jeho snížení

Na těchto myšlenkách pak vytvořil čtyři své poznámky. „Riziko eskalace je vysoké - a my musíme udělat více pro jeho snížení. Současná krize přinesla nejnebezpečnější situaci v Evropě a jejím okolí od konce studené války," připomíná diplomat. Varuje také, že dosud neexistuje žádné společné NATO-ruské krizové reakční centrum - a dokonce ani dohodnutý postup, jak zvládnout krizi v případě vojenského incidentu. „Není jasné, kdo by se měl na koho obrátit, aby se zabránilo eskalaci. Ale čím méně jasný postup v době krize, tím vyšší je riziko katastrofálních vývoje. Potřebujeme společnou krizovou reakční jednotku jako první krok k budování důvěry veřejnosti prostřednictvím armády na vojenských kontaktů," myslí si Ischinger.

Nejlepším receptem na jednání s Ruskem tak podle něj je klasická „dvojcestná" strategie - posílení obranných schopností NATO na jedné straně a posílení dialogu a kooperativního zapojení na druhé straně. Současná opatření NATO jsou podle něj spíše „skromná". „Zejména ve srovnání s mnohem většími ruskými cvičeními a mobilizační aktivitou. A plánované rotační rozmístění vojsk NATO ve východní Evropě zůstává v mezích Zakládajícího aktu NATO-Rusko. Na 4000 vojáků, kteří budou umístěni v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku, nemůže být vážně považováno za "obklíčení" Ruska. Jejich přítomnost ukazuje skutečnou solidaritu s našimi aliančními partnery na Východě. Ne méně, ale také nic víc!" má jasno Němec.

EU by měla nabídnout bezvízový styk pro Rusy

Je prý také třeba s Ruskem dále jednat o důležitých otázkách, jako je trvalé a konzistentní diplomatické úsilí o ukončení války na Ukrajině, v čele s Francií a Německem, a podporou ze strany USA. Německo zase musí s Moskvou hledat „společné ekonomické perspektivy", jelikož Berlín právě předsedá Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Je také třeba hledat řešení konfliktů v Sýrii a Libyi.

„Ale mohli bychom udělat víc. Nejsilnější signál ruskému lidu, že se snažíme o otevřený vztah namísto konfrontace, by měl spočívat v tom, že EU nabídne bezvízový styk pro Rusy. Pokud je to možné v případě Turecka a Ukrajiny, proč by to nešlo také pro Rusko? Nebude snadné mezi země Schengenu najít shodu, i když má taková iniciativa částečnou podporu. Byl by to jen prvním krok v delším procesu. A měli bychom znásobit počet stipendií a výměnných programů pro ruské studenty a akademiky: čím více se Rusové budou moci přesvědčit, jaká střední a západní Evropa opravdu je, tím je pravděpodobnější, že uvidí, jak směšná a neopodstatněná je protizápadní a protievropská propaganda v ruských médiích," navrhuje.

Musíme probudit diplomatické nástroje

„Měli bychom tvrdě pracovat a znovu potvrdit a případně aktualizovat základní principy evropského mírového pořádku zakotvené v závěrečném aktu z Helsinek. Z tohoto důvodu také panel OBSE doporučil jít „zpátky k diplomacii". Probudit "diplomatické nástroje", které by mohly pomoci nastartovat americko-ruské vztahy, před nebo po amerických volbách. To je obzvláště důležité, neboť pokrok v širší krizi mezi Východem a Západem se nestane bez přímých rozhovorů mezi Bílým domem a Kremlem. To je to, co Putin v konečném důsledku chce - být viděn na této úrovni," píše diplomat

Aby bylo možné se vypořádat se s negativní předvídatelnou ruskou reakcí na nadcházející summit NATO, měl by podle něj některý vysoce postavený představitel NATO letět do Moskvy těsně před nebo po summitu - a ujistit o tom, že záměry NATO jsou transparentní. „Rusko je vojensky silné – ale zároveň slabé v mnoha dalších ohledech. Reakce Západu musí být založena na jasné analýze ruské síly: Jak silné je Rusko? Ekonomicky Rusko rozhodně není velmocí. Ruský HDP se nachází mezi Itálií a Španělskem. Jen v roce 2015 ruská ekonomika klesla zhruba o 4 procenta. Jeho síla inovace a modernizace je příliš slabá, aby mohla země úspěšně konkurovat na světových trzích," píše s tím, že ani oživení cen ropy by přineslo jen stěží udržitelnou úlevu.

Kreml hledí do minulosti, místo aby se soustředil na budoucnost

Politicky podle něj Rusko překonalo samo sebe na různých frontách. „Během několika měsíců se Putinovi podařilo přesvědčit 40 milionů obecně k Rusku přátelských Ukrajinců, že jeho země představuje největší hrozbu pro Ukrajinu; euroasijská unie nejde vůbec kupředu; Poprvé za několik desetiletí Švédsko a Finsko diskutují o potenciálních výhodách členství v NATO; posílená spolupráce s Pekingem ve skutečnosti nepřinesla očekávané výhody; a pro velkou část sunnitského arabského světa se Rusko změnilo v dlouhodobého protivníka," shrnuje v několika bodech vztahy Ruska a světa.

Kreml podle něj spíše hledí do minulosti, než by připravoval zemi pro 21. století. „Mnozí příslušníci ruské elity chápou, že v delším časovém horizontu tato strategie není udržitelná a že je odsouzena k neúspěchu. Na rozdíl od jeho role jako jaderné vojenské síly, je ruská zahraniční politika jen „iluzorně obří". Z dálky působí nebezpečně, ale čím se člověk dívá blíže, tím více vidí, že je vlastně slabá. Nejlepším krokem Západu je jednat jednomyslně a uvážlivě. Teprve pak budeme mít šance na realizaci dohod z Minsku a odstranění sankcí. Ve skutečnosti není realizace Minsku vůbec nemožná," tvrdí.

Musíme zabránil vzniku nové dělící čáry přes Evropu

Největší nebezpečí pak podle něj spočívá ve vlastní evropské slabosti. „Z Putinova pohledu je nedávný „brexit" úspěch pro Rusko - a mnohem důležitější než cokoliv, čeho on sám mohl dosáhnout prostřednictvím svých vlastních akcí.," myslí si, Poukazuje na to, že ve vztahu mezi Ruskem a NATO bylo uděláno v minulosti už hodně chyb – především v otázce přístupových jednání s některými východními zeměmi. Rusko sice tvrdí, že dostalo v roce 1990 slib, že se NATO nebude rozšiřovat, to prý ale není pravda a fakta tomu neodpovídají.

„Cílem naší politiky je, abychom zabránil vzniku nové dělící čáry přes Evropu - 1000 kilometrů východně od berlínské zdi. Chtěli bychom mít Rusko jako euroatlantického partnera, záleží jestli a kdy se Moskva rozhodne potvrdit své dodržování zásad evropského mírového pořádku společně vypracovaného před desítkami let v Helsinkách a v Paříži. Do té doby musíme mít strategickou trpělivost. To znamená dvě věci - především: být věrni svým principům a hodnotám a nekličkovat - a zachovat klid, ne přehnaně. To, co by se mohlo zdát jako paradox, je skutečně inteligentní západní politický přístup k této výzvě, kterou dnes Rusko představuje," dodává Ischinger.

Témata:  Rusko,  Německo,  NATO (Severoatlantická aliance)