Podle výzkumu organizace Mapbiomas za období let 1985 až 2020 největší rozlohy dosahovaly sladkovodní plochy v Brazílii roce 1991, a to bezmála 20 milionů hektarů. V roce 2020 to ale bylo už jen 16,6 milionu hektarů, tedy o zhruba 16 procent méně. Za posledních 30 let tak v Brazílii ubyla rozloha sladkovodních ploch srovnatelná s velikostí Belgie či třikrát větší než Středočeský kraj.

Podle odborníků za úbytek může souhra faktorů, například teplejší počasí, nadměrný odběr vody z krajiny pro zemědělské a jiné lidské aktivity či stavba přehrad. Velmi negativní dopady má podle odborníků také mýcení lesů a pralesa, které vede k nižší vlhkosti a většímu suchu.

Velice zasažená je úbytkem velká oblast mokřadů Pantanal, která leží na hranici mezi Brazílií, Bolívií a Paraguayí. Podle ekologů v roce 1988 vody v oblasti pokrývaly rozlohu dvou milionů hektarů, vloni to bylo zhruba 460.000 hektarů.

Podle univerzity v Riu de Janeiro je oblast Pantanal také velice sužovaná požáry. Plameny zničily letos plochu 2618 kilometrů čtverečních této oblasti. To je podobné číslo jako vloni, kdy v Pantanalu zuřily nejhorší požáry za poslední desetiletí. "Letos Pantanal trpí suchem více než vloni," uvedl Márcio Yule z brazilského centra pro prevenci a kontrolu lesních požárů (Prevfogo).

Silný pokles zaznamenala také Amazonie, na kterou připadá více než polovina brazilských sladkovodních ploch. Tam se výrazně promítl negativní vývoj kolem řeky Río Negro. I v této oblasti se v posledních letech projevuje rychlé tempo ničení pralesu.

V jiných brazilských oblastech, například v takzvaném Atlantickém lese, který se nachází na jihovýchodním atlantickém pobřeží, jsou úbytky výrazně nižší.

Brazílie patří k zemím, jež mají největší zásoby sladké vody na světě. Na Brazílii připadá podle odhadů zhruba 12 procent těchto zásob.